Užívám si dřinu, tuhnutí nohou a nakonec výhledy. Směje se mistr světa v týmovém běhu do vrchu
Dnes se s Českým rozhlasem Hradec Králové proběhnete. A budeme si také povídat o tom, co všechno člověk dokáže, když chce. Naším hostem je reprezentant České republiky Ondřej Fejfar, který běhá závody po celém světě. Začínal na dráze a na silnici, ale nejvíc si zamiloval běhání do kopců v horách.
Ondřeji, vy jste doma v Krkonoších, konkrétně ve Vrchlabí. A jste také mistr světa v týmovém běhu do vrchu. Jste na to patřičně pyšný, ne? To je možná nejvyšší dosažená meta.
To byl určitě nejlepší závod, zvlášť když se běžel zrovna paradoxně v Krkonoších. Běželo se z polské strany z Karpacze na Sněžku.
Jak jste se dostal k běhání? Protože vy jste začínal ve Vrchlabí jako malý kluk s hokejem. Je to tak?
Je to tak, k běhání jsem se dostal trošku oklikou. Ale i při suché hokejové přípravě v létě se hodně běhá. To běhání mi šlo zkrátka víc než hokej. Takže jsem se dostal postupně přímo k běhu. To mě chytlo a už nepustilo. Hokejku jsem úplně pověsil na hřebík. A zabruslím si tak jednou za rok.
Říkáme tomu horský maraton. Bohužel na rozdíl od toho silničního trvá zhruba jednou tak dlouho, i těm nejlepším.
Ondřej Fejfar, mistr světa v týmovém běhu do vrchu
Co vás na těch kopcích při běhání tak přitahuje? Protože vy běháte především v horách, je to opravdu nahoru a dolů. Když už někdo se pustí do běhání, tak většinou po rovince, ne?
Já vím, že běh do kopce není úplně oblíbený. Ale já jsem tím spojil takové své dvě vášně. Zaprvé mám rád hory a zadruhé mám rád běhání. Takže jsem to spojil a běh do kopce mi na rozdíl od jiných tolik nevadí. Takže si vyloženě užívám tu dřinu, to tuhnutí nohou. V tom jsem možná trošku jiný. Ale když člověk vyběhne potom nahoru, tak ony výhledy, to je odměna pro všechny.
Vyběhnete nahoru a potom se rozhlédnete. Máte na to rozhlížení vůbec při závodu čas?
Při závodě moc ne, ale většinou jsem na místě den, dva předem. Trať si potom jdu projít a výhledy a atmosféru tam nasaju.
Běh je návyková droga. Nejtěžší není skončit, ale začít. A navíc je to relax i na hlavu
Nevím, kdy jste vy naposledy někam běželi, možná, když jste dobíhali autobus, aby vám neujel. Ale my vám dnes představíme člověka, který rád běhá a taky k běhu pro zdraví vyzve tak trochu i vás. Hostem je dnes Aneta Žďárská, bývalá atletka a také trenérka atletické mládeže v Novém Městě nad Metují, osobní trenér běhu a organizátorka běžeckých kurzů pro veřejnost Run4run v Náchodě.
Trénovat také máte kde, když jste z Vrchlabí. Tam už je to kopcovitá horská krajina.
Přesně tak, podmínky mám doma výborné.
Kdy vůbec začíná pro horské běžce sezóna? Předpokládám, že ta letošní už je v plném proudu.
Ano, sezóna je v plném proudu. Ale i přes zimu hodně trénujeme. Přes zimu je to takový objemový, dlouhý trénink. Těšíme se, že na jaře, někdy v dubnu, možná na konci března, přijdou první závody a tam se to všechno zlomí. Člověk může prodat co natrénoval.
Kolik závodů během sezóny absolvujete?
Já jich mám tak kolem 20 za rok. A je to opravdu od konce března až do listopadu. Závodím hlavně ve světě, ale i přesto si zaběhnu několik závodů i tady u nás.
Ony horské závody v televizi moc nedávají. Nemrzí vás to? Že tyto běhy nejsou tak ostře sledované?
Trošku mě to mrzí, ale zase chápu, že je složité to točit kamerou. Pro tu je lepší, když se běhá někde na okruhu, potom je jednodušší udělat přenos. Ale i tady se to mění k lepšímu. Věřím, že během pár let i v našich televizích tyto závody budou. Protože na západ od nás jsou opravdu hodně populární.
Jak jsou dlouhé vaše závody do vrchu?
Já běhám zatím striktně do vzdálenosti maratonu. Letos je taková má hlavní trať opravdu maratonská, byť v horách, říkáme tomu horský maraton. Bohužel na rozdíl od toho silničního to trvá zhruba jednou tak dlouho, i těm nejlepším. Snažím se být mezi českou špičkou a dostat se, co nejdál to půjde.
Vaše největší konkurence je kde?
Horský maraton nebo tyto horské běhy možná nejlépe na světě dělají Italové a Španělé. Takže největší konkurence je v Alpách a Pyrenejích.
V horském terénu se člověk asi může dostat i do nějakých svízelných situací. Spíš, než někde ve městě na rovince. Třeba když se změní počasí, ne?
Rozhodně je to tak. V horách je daleko větší zábava a může se tam stát daleko víc věcí než někde na silnici.
Já jsem se Ondřeji dozvěděl, že jste nejen Vrchlabák, ale také trošku i Hradečák. Že jste domácí zrovna tady v naší Havlíčkově ulici.
Je to tak, byl jsem v Hradci Králové na střední škole a dva roky jsem bydlel přesně v této ulici, kde sídlí rádio. Takže jsem chodil kolem. Ale v životě by mě nenapadlo, že tady jednou budu sedět. (smích)
Tratě, na které se specializujete, jsou ony maratonské do 42 km. Kolikrát to je tak do kopce a z kopce?
To samozřejmě záleží na tom, jestli se běží někde v Alpách nebo tady u nás v Čechách. Ale když se koukneme na závody ve velkých horách, tak tam to jsou třeba jen dva, tři kopce. Každý z nich může mít klidně 1000 výškových metrů, někdy i mnohem víc. A to už je stoupání, které je třeba na hodinu. A takové v Čechách ani nemáme. To už je pěkná dřina. A ještě horší je potom běžet kolikrát dolů.
Podle vás Ondřeji, je prý vůbec nejhorší běžet po schodech. Protože jste jeden takový závod absolvoval. To bylo v Hongkongu?
To bylo v Hongkongu, pořadatel psal, že tam bude pár schodů a ono jich bylo nakonec dohromady asi 5 kilometrů. Do schodů se běhá blbě. Většinou jsou příkré a tam člověku moc nevychází krok. To je pak ještě větší makačka a to já zase tolik nemusím.
V tom Hongkongu v roce 2015 to bylo ale ztíženo i počasím.
Původně to vypadalo, že to bude jen těžké v tom, že se poběží v tropickém počasí, bylo ke 40 stupňům ve stínu. Ale naneštěstí se den před závodem přehnal tajfun. Do té doby jsem nevěděl, co to tajfun je a vyšlo to přímo na závod. Zažil jsem tam neuvěřitelný déšť a vítr a do toho bylo pořád vedro. Takové tři extrémy dohromady. V podstatě to byla taková tekoucí řeka, závod v tekoucím vodopádu. A ten se celý odehrál na schodech.
Závod, kdy není důležité umístění, ale kolik si odvezeš zážitků. To je Weber Jičínská 50
Petr Kordík, Miloš Hutník a děti byli všichni hosty Jany Kudyvejsové ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové aneb pozvánka na sobotní sportovní klání v cyklistice a běhu - Weber Jičínská 50. Což je závod v cyklistice a běhu pro radost těmi nejkrásnějšími kouty Jičína a okolí!
Možná to bylo to nejhorší, co jste zatím zažil, ne? Sáhl jste si na dno svých sil?
Asi to byl největší extrém, co jsem při běhání a při závodě, kdy zažil.
Vyhledáváte takové adrenalinové zážitky? Jako jsou různé gladiator games, v Josefově se to hodně běhá.
Ne, já se opravdu věnuji jen čistě běhání a mám rád panenskou přírodu a hory. A výhledy.
Co vás čeká v této sezoně a co už máte za sebou?
Letos mám naplánovány čtyři až pět horské maratony. Jeden mám za sebou, to bylo v Pyrenejích před 14 dny ve Španělsku. A teď mě čeká další důležitý závod ve Francii v Chamonix. Maraton kolem Mont Blancu. Tam teď upínám všechnu sílu a energii. A potom bude postupně jeden závod za druhým. Je to zhruba jednou co dva týdny, těším se na to.
Jak se vám zatím letos v tom Španělsku vedlo?
Mohlo by to být lepší. Ale věřím tomu, že se to zlepší. Mám hodně natrénováno a jen čekám, že si to správně sedne. A prodám, na co mám.
Ještě jednou připomenu, že jste mistr světa v týmovém běhu do vrchu z loňského roku. To byl závod, který se konal tady v Krkonoších. Za jak dlouho se tedy vyběhne z polské Karpacze na vrchol Sněžky?
Z toho Karpacze je to větší kopec než třeba z naší Pece pod Sněžkou. Tam je to opravdu oněch tisíc výškových metrů. Myslím, že jsme to měli kolem 45 minut. Běželi jsme to dvakrát nahoru a dolů. Takže celkem asi dvě a půl hodinky závodu.
Kdo by chtěl vaše skvělé výkony na náročných horských tratích bedlivě sledovat, tak může na internetu. Vaše webové stránky jsou horskybezec.cz
Přesně tak.
Ondřeji, ať se vám daří. A děkuji, že jste byl naším dnešním hostem, na shledanou.
Já moc děkuju za pozvání a na shledanou.
Související
-
Lyžařka září při maratonech. Obojživelník Eva Vrabcová Nývltová běhá vždy naplno a s radostí
V pátek 25. května byla Pátečním hostem od 10:00 v přímém přenosu z Radiokavárny v Havlíčkově ulici v Hradci Králové úspěšná běžkyně. Eva Vrabcová-Nývltová.
-
Začínáme běhat. Jaké jsou chyby začátečníků? Důležitý je...
Radioporadna - Jan Vejběra - Začínáme běhat. Chyby začátečníků. Výběr správné obuvi - Zajímavá osobnost je Hostem Radioporadny Českého rozhlasu Hradec Králové každý...
-
Dřevorubec mistrem republiky v enduru. V práci řeže stromy a ve volném čase zatáčky na kole
Český rozhlas Hradec Králové se těší na dnešní dobrodružství. Protože si do studia pozval Františka Žiláka z Police nad Metují, úřadujícího mistra republiky v enduru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
