V bulharské vesnici Dolní Cibar Romové usilují o vzdělání, říká se jí romský Cambridge

8. duben 2017

Romský Cambridge – takovou přezdívku si vysloužila jedna bulharská vesnice na břehu Dunaje. Má zhruba dva tisíce obyvatel, téměř všichni z nich jsou Romové a vyznačují se velikou touhou po vzdělání. Předloni o ní byl natočen dokumentární film, s nímž se čeští diváci mohli seznámit na nedávném Festivalu bulharských filmů.

Po dobu jednoho roku natáčel tým režisérky Eldory Trajkovy ve vesnici Dolní Cibar v severozápadním Bulharsku. Jak se o ní dozvěděl, vypráví producent Asen Vladimirov:

„V jednu dobu se objevilo několik reportáží na různých televizních stanicích, a protože novináři nejsou vůči Romům nijak blahosklonní, tak se objevil ten spíše ironický název této vesnice Cambridge, protože obyvatelé této vesnice mají zájem o vzdělání. Obvykle ta média, konkrétně z televize, vyšlou štáb, ten na místě stráví hodinku-dvě a má hotovo. Ale my jsme šli jinou cestou, strávili jsme tam rok, abychom mohli analyzovat tamní situaci. Ukázali jsme tu vesnici ve všech čtyřech ročních obdobích a ten film provází hudba z Vivadiho koncertu Čtvero ročních období. Byli jsme tam tak 10x – 15x vždy tak na tři-čtyři dny. Předtím jsme ještě měli přípravné období, kdy jsme hledali nějaké podklady atd.“

Z filmu Cambridge

A čím to je, že Romové z této vesnice tolik usilují o vzdělání?

„Patrně to byla náhoda. Několik mladých lidí z té vesnice vystudovalo pedagogické školy, vrátili se domů a patrně tam postupně zapůsobili na ostatní a vzbudili u nich zájem o vzdělání. Pro Bulhary je typické, že vzdělání je pro ně něco takřka posvátného. Rodičům není líto žádné sumy na to, aby jejich děti získaly co nejlepší vzdělání. A u Romů je to téměř naopak, nic jim to neříká, děti velmi často nechodí do školy, rodiče je nenutí, a tak zůstávají negramotní. A v tomto směru je Dolní Cibar zvláštní fenomén.“

Přestože tým režisérky Eldory Trajkovy natáčel film o Romech už počtvrté, Dolní Cibar na něj udělal velký dojem.

„V tamní základní škole je několik mladých vysokoškolsky vzdělaných učitelů, kteří se vrátili do té své vesnice, aby tam mohli působit. Je tam jedna mimořádně krásná mladá učitelka, její rodiče pracují ve Španělsku, ona by se tam také mohla velice dobře uplatnit, ale dala přednost návratu do své vesnice, aby tam učila děti. Učitel angličtiny by také s angličtinou mohl dělat cokoliv, ale radši učí děti. Ti mladí učitelé projevují takovou vášeň, že ty děti nakazili a děti mají skutečně zájem o studium. Ve filmu vystupují také dvojčata, chlapec a dívka, a ten chlapec sní o tom, že bude studovat na Harvardu. To je prostě unikum! Obvykle ten zájem o studium není. A přitom je to chudá vesnice, i když je velká. Dřív tam byl nějaký průmysl, Ale teď už tam není žádný zaměstnavatel.“

Z dokumentárního filmu Cambridge

Dosud mluvil producent Asen Vladimirov o tom pěkném, ale nabízí pohled i z druhé strany.

„V Bulharsku se často říká, že pro integraci Romů je podstatné vzdělání. Ale tady se ukazuje, že vzdělání – jak středoškolské, tak dokonce i vysokoškolské – nestačí k tomu, aby ti lidé získali práci. V Bulharsku je rasová diskriminace a ti lidé nemohou najít ani tu nejjednodušší práci. Takže to vzdělání jim nestačí.“

To dokazuje i situace rodiny, která původně žila v Dolním Cibaru.

„Ve filmu také vystupuje rodina, která žije v Norsku, a přijela do Bulharska do protestantského kostela pokřtít dítě. Vypráví svůj příběh, kdy otec byl podnikatel ve stavebnictví, matka byla porodní asistentka, vystudovala vyšší odbornou školu a žili normálně. Měli dceru velmi nadanou na matematiku, která šla studovat do Sofie na specializované gymnázium, ale tam narazila na šikanu, děti se jí posmívaly. Do toho přišla ekonomická krize a ve stavebnictví se už nedařilo, takže rodina začala mít potíže. Ale do Norska se rozhodli odejít hlavně kvůli tomu, že jejich dítě trpělo šikanou ve škole. Ta rodina se v Norsku adaptovala velmi dobře, matka hned našla práci ve svém oboru a dívka také velmi dobře studuje, chce se stát architektkou a prohlašuje, že do Bulharska se už nikdy nevrátí.“

Z dokumentárního filmu Cambridge

Říká o filmu Cambridge jeho producent Asen Vladimirov.

Spustit audio