V čem vás vozili? V Litomyšli parkuje nejvíc historických kočárků

8. prosinec 2018
Kočárek východoněmecké značky Zekiwa z konce 70. let 20. století

Kočárky Renáty Glänznerové nehledejte v muzeu, ale na kůru. Sbírku půvabných vozítek pro děti i panenky si můžete prohlédnout ve stálé expozici Husova sboru na Toulovcově náměstí.

Renáta Glänznerová z Nové Vsi u Litomyšle vlastní desítky historických kočárků, má největší kolekci v našem kraji. Kočárky začala sbírat teprve před pár lety. Tím prvním kouskem do sbírky byl její vlastní. „Maminka se mě ptala, co má udělat s kočárkem, ve kterém mě kdysi vozila, jestli ho má vyhodit. Tak jsem řekla, že si ho tedy vezmu,“ směje se Renáta Glänznerová, která litomyšlskou expozicí kočárků také sama provází.    

Na skok do historie

Na kruchtě Husova sboru je vystavená podstatná část kolekce Renáty Glänznerové. „Ty nejstarší kousky pocházejí z druhé poloviny 19. století. Návštěvníci tak uvidí, jak se typově kočárky vyvíjely. Jak se v průběhu staletí proměňovala jejich výška, materiály i skládací mechanika,“ vysvětluje sběratelka.

Americký kočárek z roku 1930

Historie kočárků sahá do první poloviny 18. století. Autorem nápadu byl zahradní architekt William Kent. Pro jednoho šlechtického synka vytvořil v roce 1733 vozítko s opratěmi. Kočárek pro jeho pobavení tahala koza nebo poník. První kočárky byly v podstatě zmenšeninami skutečných kočárů, pevná držadla pro rodiče či chůvy se objevila na konci 18. století. V roce 1889 si William Richardson nechal patentovat polohovatelnou rukojeť. V kočárku tak mohlo dítě sedět už čelem k matce.

Od princesek po sporťáky

Až do poloviny dvacátých let 20. století se vyráběly kočárky na vysokém podvozku, tzv. princesky. Měly proutěné i dřevěné korbičky, nejčastěji i s nařasenými záclonkami. Korbičky i vysoká kola stále ještě připomínaly kočáry. „V mojí sbírce mám několik princesek, nejstarší z roku 1880. Zároveň ale návštěvníci v expozici uvidí i historický sportovní kočárek z té doby. Vypadá samozřejmě jako trakař. Takové kočárky, spíše vozíky, se používaly pro starší děti,“ dodává Renáta Glänznerová.

Během 20. let princesek a promenádních kočárků pomalu ubývalo a kočárky se začaly podobat spíše automobilům. Objevily se modely s hlubokou korbou na sníženém podvozku. Poprvé je používaly maminky v Anglii, proto se jim říká anglické. „Také došlo k tomu, že se u kočárků začal používat skládací mechanismus. Aby ho lidé snáz dostali do svých domovů nebo na výlety. Návštěvníci v expozici uvidí například skládací kočárek z let 1915 - 1920. Ten jsem získala jako zánovní, byl ještě složený, v balicím papíru. Dokonce jsem u něho našla ještě cedulku s cenou,“ upřesňuje sběratelka. 

Proutěné kukaně

V polovině 30. let minulého století se začal vyrábět odlehčený kočárek z prošívané koženky. A zanedlouho nastupuje i nový, tak typický model. „Byla to tzv. kukaň, pérový kočárek s proplétanou korbičkou. Ta byla zprvu z proutí, potom z bužírky. Takové kočárky se vyráběly v přírodní nebo bílé barvě a maminky je používaly velice dlouho. Tyto nízké kočárky potom nahradil vyšší typ. Důvodem bylo i to, že v ulicích začalo jezdit více aut, a tak se podvozek zvedal kvůli zplodinám,“ říká Renáta Glänznerová.

Tento kočárek pro panenky má i svůj příběh

V expozici historických kočárků v Litomyšli samozřejmě uvidíte také celou řadu kočárků pro panenky, některé mají dokonce i originální peřinky, třeba i z 30. let minulého století. A také svoje příběhy. „Jeden z mých nejoblíbenějších kočárků pro panenky je ten, který jsem dostala od kamaráda. Ke kočárku mi totiž dal i snímek, na které je u kočárku vyfocená jeho maminka,“ dodává sběratelka. Expozice historických kočárků v Litomyšli je otevřená celoročně, a to ve dnech návštěvních hodin fary Husova sboru nebo po přechozí telefonické domluvě s majitelkou sbírky.  

Spustit audio

Související