V civilu křísil muže. Pardubický strážník se nechtěl jen dívat
Zachoval se statečně. Strážník Městské policie Pardubice Lukáš Kamaryt v nádražní hale poskytl první pomoc kolabujícímu seniorovi. Šel přitom během volna s dcerou na zmrzlinu a „na mašinky“. Své počínání považuje za automatické.
„Někteří lidé se už předtím snažili, ale bylo to takové hodně zmatečné. Asi nevěděli úplně přesně, co dělat, báli se začít. Český člověk je divák, hrozně rád se dívá na senzace a sleduje, co se bude dít dál. Buď tu pomoc máme v sobě, anebo budeme jenom koukat, čekat, co se stane. Kdybych nebyl strážník, zachoval bych se stejně. I když v těchto situacích je člověk přeci jen suverénnější. Na ulici zažije spoustu věcí, takže mu je taky taková situace bližší,“ říká strážník.
Kamaryt nedávno dostal Cenu Michala Rabase za záchranu udělovanou Pardubickým krajem. „Moc mě potěšila. Vážím si jí. Bude to znít jako klišé, ale nečekal jsem, že bych něco takového vůbec mohl dostat. Beru ji jako ocenění, že jsem nezůstal v zástupu těch diváků, ale snažil se něco dělat.“
Inspirace u záchranářů
Host Dobrého rána ve své profesi absolvoval stáže u zdravotnické záchranné služby. „Tam je možné něco okoukat, vidět, jak záchranáři nebo doktoři pracují. Taky je dobré se u toho trochu vzdělávat. Pak víte, co dělat, když se něco stane…“
Zájemce o práci u městské policie musí projít výběrovým řízením, což podle Kamaryta zahrnuje poměrně rozsáhlé psychotesty, fyzické testy. Když tím projde, obvykle odjíždí na asi dvouměsíční kurz, kde studuje paragrafy, zákony. Pak skládá zkoušku u ministerstva vnitra. „To není žádná sranda. Jde o zaměstnání a člověk je hodně nervózní. Pak dostane osvědčení a stane se strážníkem,“ popisuje Kamaryt. Ke státní policii se prý ani nezkoušel dostat, proto nechce přijímací kritéria porovnávat.
Noční směna? Zvyknete si…
Jak zmiňuje Lukáš Kamaryt, člověk si na noční směny zvykne poměrně rychle, ale může být unavený. „Před noční službou si jdu lehnout. Potom to jde samo. Jako výjezdová hlídka jezdíme po Pardubicích, snažíme se sami objevit nějaký kriminální živel. V podstatě celou noc jsme v terénu, ve městě. Na této profesi mě přitahuje, že nezažívám ubíjející stereotyp. Pracuje se s lidmi, na ulici. Když jdete do práce, nevíte, co den nebo noc přinese. Není to zároveň až tak spojené s papírováním.“
Málokdo si na urostlého Kamaryta troufne, ale přesto se agresivní lidé docela často najdou. Oceněný strážník relaxuje nejraději s rodinou. „Malá roste hrozně rychle, je potřeba si ji užívat. Mám rád sport, s velkou chutí chodím na ryby, kde najdu klid.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
