V Domě U Jonáše otevírají dvě výstavy současně. Pojí je tělo a intimita

„Společnou linku jsme našli během příprav výstav. Naplánovaná byla výstava Soft Touches. Dům U Jonáše ale dělíme na dva výstavní prostory a mě napadlo, že bych tuhle výstavu odlišných médií doplnil o klasičtějšího zástupce, malbu,“ popsal kurátor výstavy Neznámé město Pavel Liška.

Vyšívání a sochy

Na výstavě Soft Touches autorky poukazují na to, že někdy jsme sami uvěznění v sociálních sítích. Jsou pro nás extrémně důležité a nedokážeme se bez nich obejít. Jsme závislí. Intimitu tam přitom ukazujeme neradi.

Nikola Emma Ryšavá: Boil and error|foto:Gočárova galerie

Lucie Rosická tvoří vyšívané obrazy. „S textilem autoři moc nepracují, takže to je celkem unikátní. Nikola Emma Ryšavá zase dělá sochy na hraně lidského a nelidského. Pracuje s hrubým betonem. Její díla na sobě často mají masku. Odkazují na to, že každý z nás se trochu skrývá. Až když masku odhalíme, vidíme naše opravdové emoce. Znepokojivé postavy, monstra jsou obrazy nás samotných. Nejsou to naše opaky,“ říká kurátorka Aneta Kopecká.

Neznámé město

Dílo Tomáše Němce|foto:Gočárova galerie

Druhá výstava Tomáše Němce nemá na mysli žádné konkrétní město. Název vychází ze šansonu Edith Piaf. „Zachycuje život v intimitě, velkém kolektivu, prostoru, kam se vracíme a můžeme unikat. Vidíme určité roviny, vzpomínky a fragmenty,“ líčí Liška.

Tvorba zmíněného autora se dělí na zátiší, krajinu a figuru. „Tohle všechno se prolíná právě ve městě. S lidským tělem jsou spojené emoce. Jsou tam i sny a představy. Návštěvníky upozorním taky na často skrytou zakódovanost v námětech.“ 

Cítí kurátoři trému před otevřením výstavy? Překvapili je autoři, které zpracovávali? Poslechněte si celý rozhovor.