V Jevíčku mají ulici Římských legií. Jméno dostala podle unikátního objevu archeologů

V roce 2016 rozšiřovalo město Jevíčko na svém na západním okraji zástavbu. Při archeologickém dozoru u stavby nové komunikace a inženýrských sítí archeologové Regionálního muzea v Litomyšli Jana Němcová a Pavel Kejval objevili něco skutečně mimořádného. Potvrdili existenci římského pochodového vojenského tábora. Našli dva úseky příkopu, který tábor ohraničoval.  

Římská armáda dodržovala přísná pravidla při stavbě svých táborů. „Pokud se někde utábořily římské legie, musely mít opevněný prostor. To znamená, že každý voják měl povinnost v určitém období a za určitých podmínek vykopat část příkopu,“ vysvětluje archeoložka Jana Němcová. „To, že se jedná o římský pochodový tábor, nám určil jednak tvar příkopu, který byl ostře zahrocený, ale tou důležitou indicií byly nálezy typické římské keramiky. Na dně příkopu jsme objevili zlomky keramické mísy, která byla zdobena reliéfem. Tento typ se vyráběl v římské provincii Gallia na území Francie krátce před polovinou 2. století, což řadí tábor do období tzv. markomanských válek a vlády římského císaře Marka Aurelia,“ upřesňuje Němcová.

Archeologové západní linii příkopu zaměřili v délce nejméně 405 metrů. Kudy přesně příkop a hranice římského tábora procházely, si mohou turisté a milovníci antické historie prohlédnout přímo v ulici Římských legií. Linie příkopu je totiž vyznačená odlišnou dlažbou. Na místě stojí také informační panel, který nálezy v Jevíčku zařazuje do historických souvislostí a nabízí další zajímavé informace.

Došli vojáci nejdál na sever?

Archeologové zatím nedokážou určit, jak dlouho římští vojáci tábor v Jevíčku obývali. Znají ale jeho přibližnou velikost. „Římské pochodové tábory mívaly nejčastěji obdélný půdorys a podle jejich velikosti je dělíme do čtyř kategorií. Jevíčko zřejmě spadá do druhé kategorie, tedy mezi tábory o rozloze 20 až 26 hektarů. Při takové rozloze už se jedná o početný bojový kontingent,“ dodává archeoložka.

Římské vojenské tábory chránil příkop a hliněný val. Uvnitř měli vojáci postavené stany a u vnitřní strany opevnění bývaly potravinářské pece. „Pece jsme objevili i v Jevíčku. Zřejmě se v nich pekly chlebové placky, jejich datací si ale zatím nejsme přesně jistí,“ podotýká Jana Němcová.

Co ale přivedlo římské legie do Jevíčka? V polovině 2. století byla Malá Haná poměrně hustě osídlená germánským obyvatelstvem. „Římská říše, tehdy ve svém největším územním rozsahu, se snažila svoji moc upevnit a posílit,“ vysvětluje Jana Němcová. „Římané se ale vměšovali i do vnitropolitických poměrů mezi germánskými kmeny. To vyvrcholilo tzv. markomanskými válkami v letech 166 až 180. Římský císař Marcus Aurelius zaútočil na Markomany, Kvády a Sarmaty. Římané měli velkou vojenskou základnu na hradisku u Mušova. Ke konci válek chtěl Marcus Aurelius připojit markomanské území k římské říši. Po jeho smrti ale nástupce Commodus uzavřel s Germány mír a římští vojáci se stáhli,“ dodává archeoložka.

Krátkodobé vojenské tábory Římanů střežily komunikace i místní obyvatelstvo, byly součástí okupační strategie. „Na území, kde žily markomanské kmeny, jich máme doloženo zatím patnáct. Sloužily jako útočiště pro římské vojsko. Podobnou úlohu, jako tábor v Jevíčku, měly i tábory například v Olomouci - Neředíně a v Hulíně - Pravčicích. Společně s táborem v Jevíčku, který je z nich položený nejseverněji, chránily vnější linii území, jež kdysi okupovali Římané,“ uzavírá archeoložka Regionálního muzea v Litomyšli Jana Němcová.