V pardubickém parku Červeňák jsou památky vojenské minulosti

Vojáci přišli do Pardubic už na konci 19. století a po 1. světové válce se tu začala psát první důležitá kapitola vojenské historie. Vznikla tzv. karanténa, tedy rozsáhlý lazaret na území dnešního sídliště Dukla.

Železniční pluk

A v roce 1919 se do vojenského areálu na Dukle přestěhovala také speciální jednotka, která se tehdy mimo jiné podílela na obnově zničených tratí v nově vzniklém Československu – Železniční pluk.

10 fotografií

Ten původně sídlil v Lysé nad Labem a v Pardubicích už zůstal. Jen se v roce 1927 přesunul o kousek dál, do nově postavených kasáren Tomáše Garrigua Masaryka na dnešním Zborovském náměstí. Ty stály na okraji rozsáhlého areálu s množstvím skladišť a především s technickým cvičištěm a sítí železnic, na jejichž místě se dnes z části rozkládá přírodní park Červeňák.

Mosty pro železniční tratě

Nechybělo ale zase tak mnoho a na místě dnešního Červeňáku by dnes třeba stálo panelové sídliště. To, že tu najdeme přírodní park, ovlivnilo rozhodnutí československé armády před zhruba sto lety.

Předtím se totiž uvažovalo, zda cvičiště železničního pluku nevybudovat jinde. Jednou z možností byl dnešní park Na Špici, který lákal dostupností vody, protože jej obtékají dvě řeky – Chrudimka a Labe. Nakonec ale zvítězil Červeňák, protože patří k málu pardubických míst, kde není jen rovina. Terénní zlom se při výcviku železničního vojska hodil ještě víc.

Když stavěli tento mostní oblouk, byla krajina dnešního Červeňáku zcela bez stromů|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Za to, že na místě v širším centru města mohla bez větších zásahů civilizace bujet příroda, může právě skutečnost, že byl téměř století nepřístupným vojenským prostorem. Tato historie začínala právě působením železničního vojska, na které je v parku dodnes řada památek.

Hned u vstupu od sídliště pod Vinicí je vidět ta první. Jde o zbytek tzv. dvoupolového mostu. Pravým polem procházela úzkorozchodná vojenská trať, která spojovala areál pluku s terénním cvičištěm, levé pole bylo vyhrazeno pro nikdy nepostavenou veřejnou trať na Chrudim.

Z historického mostu, po kterém vedla železniční trať mířící na dnešní obchodní zónu, kde bývaly rozsáhlé sklady, až k Masarykovým kasárnám, však zůstalo jen torzo. Konstrukce ustoupila výstavbě nového sídliště, a protože se v místě plánují i další domy, zřejmě v následujících letech zmizí zcela. Podobný osud zřejmě čeká možná i na něj navazující navazující násep, na kterém jsou dosud patrné stopy někdejší železnice směřující k mostnímu provizoriu u Chrudimky.

Jez, plovárna, vojenský klub

Mostních provizorií je v parku několik. Jsou to konstrukce, které vypadají na první pohled jako nedostavěné. Ve skutečnosti ale šlo o finální podobu, protože sloužily k výcviku železničního vojska. Vojáci se na nich učili stavět a zase rozebírat mosty, tedy vystavět je z jedné strany řeky na druhou, což byla hlavní náplň jejich výcviku.

Vojáci tu v roce 1925 vybudovali jez, aby se všichni naučili plavat|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Kromě toho se museli naučit i bojovat a střílet, a tak pro ně ve 30. letech minulého století armáda vybudovala střelnici, která je tam také dodnes. A protože mosty se obvykle stavěly nad řekou, vojáci museli zvládnout i plavání, jehož znalost v první polovině 20. století vůbec nebyla samozřejmostí. Proto v jednom místě přehradili Chrudimku a vznikl jez. O něco později k němu přibyla i vojenská plovárna. Sloužila nejen potřebám vojska, ale také jako reprezentační prostor pro kulturní akce, kam byli zváni významní pardubičtí občané. Pozůstatky jezu jsou viditelné dodnes. Stojí také samotná plovárna, tedy historická budova se sálem s krásným kazetovým stropem. Její budoucnost je ale nejistá, protože chybí základní sítě.

Důležitou památkou jsou také dva ocelové mosty přes řeku, nazvané podle své barvy Červeňák a Zeleňák. Do této oblasti se dostaly ve 20. letech, samy jsou však starší. Například Červeňák původně stál u bývalé reálky v centru města.

V celém areálu parku jsou dodnes patrné i stopy pozdější vojenské historie. Připomínají období, kdy oblast za 2. světové války obsadili nacisté a skladovali zde materiál z československého opevnění, i časy prvních a druhých čistek po letech 1948 a 1968 nebo dobu, kdy se železniční pluk přesunul do Žiliny, ale vojáci v Červeňáku zůstali až do přelomu století. Zbyly po nich zbytky oplocení, betonové cesty vedoucí například k řece nebo tzv. důstojnický klub. Pamětníci vzpomínají, že vybraní hosté se tam v 90. letech dostali i zvenčí, konaly se tam prý bujaré večírky, které vojenské vedení pořádalo. Ještě v roce 2003 zde pořádala armáda cvičení, několik let poté ale vojáci odešli a v roce 2017 stát daroval území městu Pardubice.