V Rosicích nad Labem mají muzeum na trati
Jak se asi cestovalo v nejstarším českém motoráčku? Jak vypadal život na hradle? V největším železničním muzeu našeho kraje si to můžete vyzkoušet. Zajeďte si do Rosic nad Labem.
Železniční muzeum v Rosicích nad Labem má za sebou šestnáct let svojí historie. Sídlí v budově bývalé vodárny na nádraží v Pardubicích - Rosicích nad Labem. V šesti expozicích si tam můžete prohlédnout modely známých lokomotiv, autentická drážní zařízení, uniformy železničářů v proměnách času a také celou řadu dokumentů, a to nejen z historie železnice, ale i městské dopravy. Muzeum má také venkovní expozici, které dominují dva historické motorové vozy. K unikátům muzea patří i drobné stavby, které dnes na železnici už rozhodně neuvidíte.
Měl motor jako první
Stojí sice na krátké slepé koleji, zevnitř ale vypadá velmi autenticky. Řeč je o nejstarším motorovém voze, který v roce 1928 opustil halu Tatry Kopřivnice. Ve druhé polovině 20. let minulého století chtěly dráhy zlevnit a také zrychlit provoz na trati, a tak se právě v této době na železnici objevily první motorové vozy. Jejich konstrukční rychlost se pohybovala okolo padesáti kilometrů v hodině.
Provoz prvních českých motoráčků ale nebyl nijak dlouhý. Na konci třicátých let se už repasovaly na přípojné vozy. Zelený motoráček M120.206, který si můžete v Rosicích nad Labem prohlédnout i uvnitř, kdysi jezdil na trati v Šumperku, Chomutově a v Pečkách. Dosluhoval na konci 40. let v Jičíně.
Hradlo z Hrádku
Muzeum provozuje Pardubický spolek historie železniční dopravy. Zapáleným milovníků železniční historie se podařilo sehnat celou řadu drobných staveb, které s dráhami kdysi bytostně souvisely a drtivá většina z nich už nenávratně zmizela. V areálu muzea si tak můžete prohlédnout původní stanoviště hradla Olomoucko-pražské dráhy v Hrádku, které pochází z roku 1892. Členům spolku se podařilo hradlo vybavit i celou řadou dobových věcí, které hradlaře kdysi obklopovaly.
V Rosicích nad Labem vás možná překvapí i malá dřevěná stavba. Je to jediný zachovaný objekt svého druhu v Pardubickém kraji. Jde o veřejné záchodky, které byly stavěny podle jednotné dokumentace v různých stanicích a zastávkách. Záchodky pochází z roku 1906 a cestujícím sloužily na zastávce Nectava u Moravské Třebové, dokonce snad až do roku 2010.
Nádrže ve vodárně zůstávají dál
Muzeu slouží budova vodárny, chráněná jako kulturní památka. Byla postavená v roce 1871 při budování trati Rosice nad Labem - Havlíčkův Brod. Ve střední části kdysi bývala strojovna se stojatým parním kotlem, parním strojem a vodní pumpou. Dodnes jsou součástí interiéru dvě velké vodní nádrže. Provoz vodárny skončil v roce 1979, kdy pardubické depo opustily poslední parní lokomotivy. Vzhled budovy se změnil hlavně na konci 80. let minulého století, kdy začala stavba nadjezdu a rychlostní silnice směrem na Hradec Králové. Budova potom dlouho chátrala, v roce 2000 si ji pronajal Pardubický spolek železniční historie a začal s opravami.
V motoráku mají klubovnu
V největším „exponátu“ muzea, motorovém voze M 131.1116 z roku 1949, má Pardubický spolek železniční historie svoji klubovnu. Tento vůz má za sebou také dlouhou službu. Z depa v Žilině kdysi putoval do Leopoldova, potom jezdil v Chebu a dostal se do plzeňského depa. V roce 1968 motoráček získal n.p. Synthesia Semtín, kde jezdil patrně do roku 1985. Pardubický spolek historie železniční dopravy ho koupil v roce 2000.
Návštěvníci železničního muzea si mohou prohlédnout i modelovou železnici LGB, kterou spolek při svých akcích často provozuje také na volném prostranství u muzea. Letos sezóna začne 29. dubna, muzeum bude otevírat opět s bohatým doprovodným programem. Podrobnosti najdete na stránkách http://www.motoracek.cz/
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.