Václav Souček: O životě v pravdě

„Disidenti komunismus nezbourali, sesypal se sám“ zmínil exprezident Václav Klaus v obšírném komentáři k 30. výročí listopadu. Osobní vnímání, a osobní názory jsou vlastní jednomu každému, a pamětníci ještě nevymřeli. Nic ve zlém, ale podobný výrok je bohužel polovičatou pravdou.

Čtěte také

Stranický a státní aparát sice cepeněl, ale zároveň vydržel tolik, co nevydělaná hovězí kůže. Disent nebyl tolik vidět, jako spíš slyšet ze zahraničního vysílání - a valná většina Čechoslováků zřetelně tušila, že k nějakým změnám dojít musí, když se to mele v Polsku a v Moskvě se zjevil Michail Gorbačov.

V domácích „zálohách“ komunistů, u svazáků, se zčistajasna objevili myslící tvorové; někteří snaživě dál fízlovali, jiní mysleli na zadní kolečka, ti nejmazanější to hráli na obě strany. Ale hlavní proud rázné vzpoury stvořila zřetelná nevole k té komedii na socialismus, nelibost napříč všemi společenskými vrstvami, dokonce bez ohledu na stranickou příslušnost. Když nastal úprk Němců k Němcům, tak I silové složky režimů - vojáci a milice - vzaly rozum do hrsti.

Lavina už zastavit nešla

Ani když odpískal začátkem prosince vládu jedné strany Ladislav Adamec, nic se ještě nesesypalo; jen došlo ke kvapnému ústupu do předem připravených pozic. Stejně kvapná snaha o demokracii tomu nekladla překážky.

Nejen proto se musíme i po třiceti letech k „životu v pravdě“ prokousávat polopravdami. Mnoho příjemného na tom vpravdě není.

autoři: Václav Souček , baj
Spustit audio

Související