Ve Lvově jako v Olomouci. Tohle západoukrajinské město s námi má hodně společného
Ukrajinci volili nový parlament. Zatímco na východě země ovládají proruští separatisté Doněck, západoukrajinský Lvov by chtěl raději do Evropy. O silném poutu tohoto města k středoevropské kultuře a mentalitě se přesvědčil i zpravodaj Vít Pohanka. Zašel kvůli tomu na unikátní výstavu…
Náměstí v centru Lvova se říká Rynok. Při pohledu na domy a kostely v okolí je těžké se ubránit pocitu, že jsem spíš v Olomouci nebo v některém jiném městě se zachovalým historickým centrem v Čechách nebo na Moravě.
A není divu. Vždyť Lvov prožíval zlaté období právě v době, kdy naše země byly pod společnou vládou Rakouska-Uherska. Předtím a potom byl na polském území. Do Ukrajiny a tehdejšího Sovětského svazu ho připojil až diktátor Stalin po druhé světové válce.
Digitální technologie a minulost
Dějiny tohoto místa jsou i na evropské poměry hodně komplikované. A já mám schůzku s člověkem, který se je snaží názorně přiblížit moderním způsobem.
V letech 1939–1941 byl Lvov obsazen Rudou armádou, v období 1941–1944 byl součástí hitlerovského Generálního gouvernementu. Po 2. světové válce se Lvov stal oblastním městem Ukrajinské sovětské socialistické republiky.
Andrij Linik je kurátorem výstavy s titulem Zdigitalizovaná minulost. Najdete ji ve lvovském Centru městských dějin východní střední Evropy.
„Hlavním cílem je vyzkoušet, jaký vliv má digitální technologie na naše porozumění minulosti. Naučit se, jak historii lépe vyprávět,“ popisuje.
Jedno místo, různé dějinné etapy
Na výstavě najdete třeba na krátký dokument o Lvově v jidiš z roku 1939. Je to výmluvná připomínka početné židovské komunity, která prakticky zmizela za druhé světové války. A vzápětí se můžete podívat reportáž o městě z dob sovětských.
Ale na téhle výstavě zdaleka nejde jenom o nějakou prezentaci starých filmů. Na dotykových obrazovkách můžete brouzdat a dívat se na jedno místo z různých úhlů pohledu.
Lvov je od roku 1991 součástí nezávislé ukrajinské republiky a vedle Kyjeva hlavním centrem ukrajinské kultury. V roce 2004 byl jedním z center takzvané oranžové revoluce, v roce 2014 vedle hlavního města jedním z hlavních epicenter takzvaného euromajdanu.
„Pracujeme s historickými mapami, které doprovázejí dobové fotografie, a když to jde, tak i filmy. Nabízíme pohled na určité konkrétní místo nebo budovu z dějinné perspektivy. Takže si tady na mapě najdete třeba divadlo postavené za Rakouska-Uherska. Kliknete na něj a objeví se vám fotografie z odhalování Leninova pomníku v roce 1952. A na neoklasicistní budově visí velký portrét Stalina,“ usmívá se místní patriot Andrij Linik.
Sovětské časy tu jsou minulostí
Dnes už před majestátní budovou lvovského divadla a opery Leninův pomník nenajdete. V téhle části Ukrajiny připomínky sovětských časů důsledně odstranili.
Co zůstává, je povědomí o sounáležitosti s Poláky, Čechy, Slováky a ostatními národy bývalé rakousko-uherské monarchie.
