Ve skanzenu v Kouřimi stojí vzácná památka. Nejstarší polygonální stodola na území České republiky
Muzeum lidových staveb v Kouřimi ve Středočeském kraji je jediným nadregionálně zaměřeným skanzenem v České republice. Zahrnuje čtrnáct větších obytných a hospodářských objektů, které doplňuje několik drobnějších památek. Návštěvníky do něj lákají i různé národopisné akce a doprovodné programy.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je součástí Regionálního muzea v Kolíně. Nabízí přímé srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století. Muzeum bylo původně založeno v roce 1972 jako záchranný skanzen a v roce 1996 prohlášeno kulturní památkou.
Jedinečnou atmosféru zažijete na kruhové návsi, kde stojí převážně lidové stavby z oblasti středních Čech. Jsou tu ale i unikáty z jiných oblastí – starobylá kovárna ze Starého Bydžova na Královéhradecku nebo roubená rychta z Bradlecké Lhoty v Podkrkonoší. V jejich těsné blízkosti pak stojí nejstarší památka svého druhu u nás. Polygonální stodola s vysokou doškovou střechou z Durdic u středočeských Votic z roku 1648.
Památka se dvakrát stěhovala
Unikátní stodola měla pohnutý osud. Do skanzenu byla přestěhována při jeho založení v roce 1972. V roce 2012 byla pak znovu rozebrána a přesunuta na nové místo. Z tohoto roku pochází její velmi zdařilá renovace. Vše bylo stylově opraveno původní řemeslnou technikou i materiály. Stodola je nevšední především tím, že je desetiboká. Jedná se o velmi starý typ stodoly, který se v Čechách stavěl už ve středověku a vymizel z lidové architektury v průběhu 17. a začátku 18. století.
V případě stodoly z Durdic jde o mimořádně objemnou stavbu, do které se vešlo padesát naložených žebřiňáků obilí. Aby uvnitř stodoly nedocházelo k „dopravní zácpě“, je stavba průjezdná. Stodolou tak bylo možné projet a cestou vyložit obilí. Skladování a zpracování obilí tu bylo důmyslně přizpůsobené doslova vše.
Když staré trámy vypráví
Střecha je z došek a je ukázkou skvěle vedených restaurátorských prací. Na její renovaci byla použita původní technika výroby došek ze starých odrůd žita. Žitná sláma musí být totiž dostatečně dlouhá, aby bylo možné došky uvázat. Podlaha stodoly je z udusané hlíny a uprostřed je mlat, kde se mlátilo obilí. Přes mezery v trámech proudil vzduch napříč celou stodolou, což bylo důležité pro kvalitní prosychání obilí. Po stranách stodoly byly nízkými přepážkami vytvořené oddělené prostory, kam se ukládalo obilí dovezené po žních z pole.
Při návštěvě stodoly si určitě dobře prohlédněte trámy. Podstatná část konstrukce stodoly je skutečně z roku 1648. Některé části bylo ale samozřejmě nutné nahradit. To je i příklad obřího původního trámu, který už nebylo možné znovu umístit zpět do konstrukce. Ve stodole je ale vystavený na zvláštním místě. Jedná se totiž o původní vazný trám, na kterém je dodnes znát vyrytý letopočet z doby výstavby stodoly – 1648.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
