Ve Vysokém Mýtě mají Preclíkovou madonu. Dohlíží na děti

3. prosinec 2022

Půvabná socha Panny Marie pochází pravděpodobně z 16. století. Je ze dřeva a bez úhony přežila největší požár Vysokého Mýta a kostela v roce 1774.

V kostele sv. Vavřince najdete mnoho uměleckých skvostů. Tím největším je jistě oltářní obraz Nanebevzetí Panny Marie, jedno z největších děl slavného mistra českého baroka Petra Brandla. Kostel se ale může pochlubit také zvonem sv. Vavřince z roku 1466 nebo křtitelnicí z roku 1499. Má také krásné varhany a fresky. K výjimečnému vybavení kostela ale bezesporu patří také legendární Panna Marie Mýtská, zvaná též Preclíková madona.

Kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě

Kostel sv. Vavřince má velmi dlouhou historii. Původní kamenný kostel tu stával už ve 13. století. Nová gotická trojlodní stavba byla vybudovaná o století později. V roce 1774 postihl kostel, stejně jako celé město, obrovský požár. Ten výrazně poničil barokní vybavení, a tak Vysoké Mýto shánělo nové. Tak se do Vysokého Mýta také dostal například slavný Brandlův obraz.

Dominanta postranní kaple

Podle legendy odolala mohutnému požáru interiéru kostela sv. Vavřince pouze polychromovaná socha Panny Marie. Je to nejstarší socha v kostele. A proto jí také byla vždy věnována pozornost. Při rekatolizaci chrámu, podle návrhu J. Mockera na konci 19. století, vyrobil místní řezbář E. Vokoun pro sochu Panny Marie nový oltář. Ten na svém místě v postranní kapli, které se říká Fabricijská, stojí od roku 1898.

Preclíková madona je umístěná v tzv. Fabricijské kapli

O úctě sochy Panny Marie svědčí i speciální nadace, kterou v roce 1678 zřídil děkan Samuel Václav Hataš. (Ve Vysokém Mýtě působil v letech 1660 – 1666, později pracoval ve Staré Boleslavi, byl rektorem pražského arcibiskupského semináře a působil v Chrudimi.) Každopádně, S. V. Hataš nájem ze svého pole poblíž Vraclavi u Vysokého Mýta ve výši 7 zlatých, věnoval a odkázal ve prospěch dětí z vysokomýtské školy. A jak souvisí s preclíky?

Tyto děti se v době čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi chodily každý den modlit bolestný růženec k soše Panny Marie do vysokomýtského kostela. Po modlitbě dostávaly preclíky, a to v celkové ceně 7 krejcarů za den. Po období půstu to tedy bylo 5 zlatých, zbylé 2 zlatky byly určeny učitelům, kteří děti doprovázeli. Pokud by se po tři roky tato povinnost porušovala, nadace by zanikla, jak stálo v jejím ustanovení. Socha Panny Marie díky tomuto zvyku dostala jméno Preclíková.

Pohled do hlavní lodi kostela  sv. Vavřince s oltářním obrazem od Petra Brandla

Vysokomýtští tradici „preclíkové“ pobožnosti udržovali velmi dlouho. Doložená je ještě ve 30. letech 20. století. S touto pobožností byla socha madony natolik svázaná, že se jí skutečně říká Preclíková až do dnešních dnů a její tradice ožívá například při Noci kostelů. V boční kapli má socha Preclíkové madony své důstojné místo. Shlíží na zdejší dětský koutek. V něm si při pobožnostech mohou hrát nejmenší děti třeba s plyšáky. Tak jsou prý pod tím nejlepším dohledem.    

autor: BRA
Spustit audio

Související