Většina pěstounů je v příbuzenském vztahu k dítěti

6. květen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Dítě - samota

Lenka Horváthová působí na úřadu Městské části Praha 14 jako vedoucí týmu doprovázení pěstounů. Kromě poskytování podpory pěstounským rodinám, nabízejí například i odborné konzultace psychologa či speciálního pedagoga. Často jsou to totiž prarodiče, které svým vnoučatům poskytnou domov a zázemí.

„Odhadem, když to teď přepočítám v hlavě, tak si myslím, že máme skoro polovinu romských rodin. Obecně většina pěstounských rodin jsou babičky a dědečkové, většina pěstounů jsou příbuzenští pěstouni, to není jen u romským rodin. Ale faktem je, že všichni romští pěstouni jsou prarodiče.“

Říká Lenka Horváthová a prozrazuje nejčastější důvody, kdy je dítě svěřeno do péče pěstouna.

„Z různých důvodů vypadnou rodiče a nemůžou se nebo nechtějí se starat o své děti. Buď jsou moc mladí, hodně často je v tom závislost na drogách, nebo je v tom často nějaká ekonomická nestabilita, nejsou vhodné podmínky, nemají bydlení. Můžu říct, že na Černém Mostě je to u převážné většiny rodičů kvůli závislosti na drogách.“

Stát se pěstounem není až tak jednoduché. Ze zákona se musí splnit hned několik podmínek pro svěření nezletilého do pěstounské péče.

„Obecně pěstouni musí absolvovat už nějaké přípravné kurzy, než se vůbec stanou pěstouny. To se ale netýká těch příbuzenských pěstounů a k nám přichází do péče až ve chvíli, kdy jsou pěstouny a dítě jim je svěřeno do péče. A jedna z těch povinností je, že musí každý rok absolvovat 24 vzdělávacích hodin. My organizujeme vzdělávací semináře a ta konkrétní zakázka je, že si mají zvyšovat rodičovské dovednosti a znalosti. Pěstounství, anebo už jenom vychovávat své vnouče, je trošku jiné, než vychovávat své vlastní dítě. Dítě má rozhozenou identitu, rodina je rozhozená, protože je tam nějaký problém, nějaký důvod, proč tam ten rodič není nebo nefunguje.“

Pokud se kdokoliv rozhodne stát se pěstounem na přechodnou dobu a je vaší snahou pomáhat opuštěným dětem, je nutné, aby vás podpořila celá rodina. Psychologické testy jsou v tomto případě samozřejmostí.

„Musí si osobně dobře rozmyslet, jestli to je něco, co opravdu chce dělat. Musí si to také vyjednat partnersky, protože to není jen individuální záležitost jednoho, ale je to záležitost celého páru a hlavně celé rodiny. I té široké – to jsou babičky, tetičky, ty to zasáhne, protože to dítě se účastní všech rodinných záležitostí, dovolených, narozenin, Vánoc a tohle všechno bude ovlivněno a bude se točit kolem těch dětí, které budou do té rodiny přicházet a odcházet. Často může být traumatická záležitost i to, že ta rodina přijme miminko, a za půl roku, za rok se má vzdát dítěte, které půl roku piplala, to není jednoduché. Není to jednoduché pro dospělé, a hlavně je to hodně těžké pro ty děti, které už v té rodině jsou. Tím dnem, kdy je schválen jako přechodný pěstoun, je jako by nastoupil do zaměstnání. Od toho dne pobírá odměnu pěstouna, která je brána jako mzda, tzn. že se daní. Pak ještě dostává příspěvek na úhradu potřeb dítěte, ten je závislý podle věku, eventuálně podle postižení dítěte, takže ten je variabilní. A v době, kdy to dítě má, tak ještě dostává jednu částku, která je určena na potřeby toho dítěte. Ale ten pěstoun je stabilně placen bez ohledu na to, jestli má nebo nemá dítě.“

autor: Rena Horvátová
Spustit audio