Víte, co původně znamenala slova škola, kabinet nebo třída? Možná vás to překvapí!
Všeobecná povinná školní docházka byla u nás zavedena před 252 lety. Díky osvícené Marii Terezii se začala používat a vyvíjet slova související se školou. Některá se nezměnila vůbec, jiná už dnešní děti těžko rozlousknou. Třeba co jsou škamna, kalamář nebo pružeť.
O slovech souvisejících se školou jsme si povídali v Radioporadně s jazykovědkyní Dagmar Magincovou. Překvapení přišlo hned s prvním slovem škola. Původně totiž škola znamenala oddech, odpočinek, volnou chvíli.
Škola ve znamení odpočinku
Slovo škola je převzaté z latiny. Latinské schola, scola znamenalo odpočinek, oddech, volnou chvíli. Nebo taky rozhovor, učenou rozpravu, přednášku. „Šlo zkrátka o to, že měl člověk volnou chvíli ke studiu nebo na učený rozhovor. Teprve potom se slovo škola začalo vztahovat k místu, kde se studuje a kde se takové učené rozpravy vedou,“ vysvětluje jazykovědkyně Dagmar Magincová.
Prázdniny jsou odvozeny od slova prázdný, které má slovanský původ. Dřív se jim říkalo taky vakace, což je zase z latinského vacare. A to také znamená být prázdný, pustý, svobodný, volný, něčeho zproštěný.
Kabinet: původně místnost pro sbírky
Kabinet, tedy místnost pro učitele, má indoevropský základ. Znamenal zvykat si a díky tomu poznávat. Jmenuje se podle francouzského slova, které jsme převzali v 17. století a které znamenalo místnost pro sbírky, nebo jen skříňku na sbírky, hlavně umělecké.
Čtěte také
„Ale říkalo se tak i vladařově pracovně určené k poradám. Proto se dnes také říká vládní kabinet. A podle Italů slovo přišlo do francouzštiny z italštiny, ale Francouzi to zase vidí opačně,“ směje se jazykovědkyně.
České slovo třída je mezi většinou evropských jazyků výjimečné. „Jiné jazyky převzaly latinské slovo classis. Zatímco my máme původně staročeský výraz třieda nebo střieda, který znamenal řada, pořadí nebo velká ulice. No a ve třídě jsou žáci, což je z lidové latiny diacus, což bylo původně řecké slovo diakonos, tedy čekatel na kněžské vysvěcení. Posun významu na pozdější žák souvisel s tím, že se slovo vztahovalo na žáky církevních škol,“ vysvětluje slovo žák Dagmar Magincová.
Kniha pochází z čínštiny nebo asyrštiny
Kniha, to je velmi staré slovo, které se dostalo do všech slovanských jazyků, jen přesně nevíme odkud. Na výběr máme buď čínštinu (king = posvátná kniha); nebo asyrštinu, což je už vymřelý jazyk, kterým se mluvilo v oblasti Mezopotámie. Ve staré češtině známe knihy v množném čísle jako kodex. Kniha v jednotném čísle znamenala list, jednu písemnost.
Guma je staré evropské kulturní slovo, jehož základem je egyptské kamí, kemí, v řečtině to bylo kómmi, ale šířilo se jako obvykle prostřednictvím latiny, kde mělo podoby cummi nebo gummi. Až do 18. století tohle slovo znamenalo šťávu, pryskyřici z gumovníku Acacia vera, která se používala jako lepidlo. Pak se tohle pojmenování přeneslo na kaučuk. To už byla tzv. pružná guma, v podstatě jak ji známe dnes, ale ještě v 19. století se jí u nás říkalo klí pružné, zkráceně pružeť a nakonec pryž.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
