Vláhu stromům udrží mulčování. Při velkém suchu pak pomůže kapková závlaha
Suchá léta se už stávají normou, tropických dnů přibývá, ale my přesto chceme na našich zahrádkách sklidit dobrou úrodu. Jak pomoci například ovocným stromům, aby jim jablka suchem neopadala? Zkušení sadaři vědí, jak na to.
Na suché a horké léto je třeba myslet už na jaře. „Abychom zachránili vodu v půdě, je nejlepší mulčování,“ říká sadař z Telče na Vysočině Ladislav Dufek. Jako mulč nejčastěji používá větve, které štěpkuje po prořezávání stromů. V létě pak přidává posekanou trávu. Vhodné jsou i piliny. „Posekané trávy maximálně pět centimetrů, jinak hnije,“ radí.
Když přijdou letní horka a mulč už nestačí, je třeba stromům vodu přidávat. „Klasika je konev nebo zalévání pomocí hadice,“ říká sadař s tím, že na jeden metr čtvrteční je třeba nalít třicet litrů vody. „Zalévat stačí jednou za týden nebo za čtrnáct dnů, ne to cmrndat každý den,“ dodává. Ladislav Dufek už také roky používá kapkovou závlahu. Je to v podstatě hadice s dírkami. Voda do ní teče ze sudu s dešťovou vodou, který musí být v alespoň metrové výšce. Důležitý je i filtr na výstupu ze sudu, aby se hadice neucpávala. „Má to tu výhodu, že spotřebujete půlku vody než na normální zalévání,“ dodává sadař.
U jednotlivých stromů je pak možné zapustit do země hrdlem dolů dvoulitrovou PET láhev, které jsme uřízli dno. Země si pak vezme vody tolik, kolik potřebuje. Tento systém je samozřejmě možné použít i v zeleninových záhonech, ale i u pokojových a balkónových květin.
Ladislav Dufek upravil PET láhve i na kapkové zavlažování k jednotlivým stromům nebo rostlinám. Do víček našroubuje nerez šrouby, odříznutým dnem naplní vodu a kapání reguluje povolováním šroubů. Tyto láhve jsou připevněné ve svislé poloze na tyčkách u jednotlivých rostlin. Je možné je využít jak u stromů, tak například u rajčat nebo paprik.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
