Vodárna, zámeček, podzemí. Stopy Pernštejnů pod Kunětickou horou?

Obcemi Ráby, Srch, Kunětice či Dříteč lidé většinou jen projíždí po cestě na hrad Kunětická hora. Je to škoda, také tam je totiž spousta důvodů k zastavení.  Jsou jimi třeba unikátní historické památky z doby největší slávy Pernštejnů.

Ještě na konci 15. století bylo v okolí Rábů úplně pusto. Nestál tam jediný dům, jen se na okolních lukách a v lesích pod Kunětickou horou proháněli daňci. A protože to bylo oblíbené místo Pernštejnů pro honosné hony a hostiny, rozhodli se tam zřejmě na přelomu 15. a 16. století postavit lovecký zámeček. Nazvali ho podle daňků Jägerhaus.

Třípatrová renesanční budova prošla několika přestavbami. Ještě počátkem 20. století byla ale historickým skvostem, který daroval prezident T. G. Masaryk jednomu ze svých generálů. Pak ale přišel rok 1948 a s ním i téměř totální devastace objektu. Do zámku se přestěhovalo JZD a hospodařilo tak, že v roce 2004 byla ze zámku ruina určená k demolici. Čekalo se jen na jeho vyjmutí z památkového seznamu. Tehdy se ale objevil jeden nadšenec, který se rozhodl zámek zachránit. Ve spolupráci s památkáři mu od té doby svépomocí vrací jeho původní lesk i slávu.

Vodovod ze Srchu do Pardubic

Také v Srchu mají údajně památku na Pernštejny, tzv. pernštejnskou vodárnu. Alespoň to hlásá v kamenu vytesaný nápis: Postaveno za Viléma z Pernštejna v roce 1515. Jde asi o osm metrů dlouhý vyzděný sklep celý naplněný průzračně čistou vodou. Ta měla ze Srchu téct dřevěným potrubím samospádem až na osm kilometrů vzdálený pardubický zámek.

Vodárnu v Srchu údajně postavil Vilém z Pernštejna v roce 1515

To, že se jedná o pernštejnskou stavbu z 16. století, která měla být zásobárnou vody v Pardubicích, je ale spíše legenda. Kdo tam nechal nápis vytesat, se ale neví, prý tam byl odjakživa. Voda ze Srchu byla určitě velmi kvalitní. Dokonce se o ní tvrdilo, že je léčivá. A tak tam před několika stoletími jen pár desítek metrů od vodárny postavili dokonce šlechtické lázně. Po nich ale dnes už nejsou v obci jiné než písemné památky.

Gotický kostel se socialistickou výzdobou

Kamenný kostel sv. Petra a Pavla stál v Dřítči už na konci 14. století. Jeho gotická část, presbytář a sakristie, přežila barokní přestavbu v roce 1699, i ty další. I když se nedochovaly původní fresky, je jeho výzdoba unikátní a překvapí každého návštěvníka. Je totiž dílem pardubického umělce Vojmíra Vokolka, který si dovolil v době potírání všeho církevního v 50. a 60. letech 20. století kostel vymalovat. Pravda v duchu potřeb tehdejšího režimu tam musel krom biblických motivů zobrazit i dělníky, rolníky, vojáky a to dokonce všech ras, vytvořil však tím opravdu originální dílo.

Malbou v levé části lodi kostela v Dřítči malíř Vojmír Vokolek ztvárnil Noemovu archu

Dříteč má bohatou a častokrát pohnutou minulost. A pak také své slavné občany. Třeba jednoho z bratranců Veverkových, vynálezců ruchadla, Václava. Ten v obci žil a je tam také pohřben na hřbitově. Jeho památku připomíná pamětní deska na pravé straně kostela.

Zchladit se zmrzlinou a v kunětickém podzemí

Ještě o něco starší kostel mají v Kuněticích. Ví se, že na základě dnešního původně gotického kostela sv. Bartoloměje stávala románská rotunda. A nedaleko tohoto kostela vyrábí řadu let vyhlášenou kunětickou zmrzlinu a ručně dělané nanuky. Z Kunětic se dá pak vydat i za horkých parných dní v chládku stromů příjemnou cestou na hrad.

Hrad Kunětická Hora je opředen řadou legend. A většina z nich mluví také o tajemném podzemí. To mělo vést údajně až do Pardubic. Části podzemních chodeb, tedy možná spíše sklepů, se dá najít jak přímo na hradě, tak v jeho okolí. Možná někde tam v hloubce pod hradem je ještě pořád ukryt poklad z opatovického kláštera. Ten si na hradě nechali ukrýt za husitských válek kněží z opatovického kláštera. Co se se sudy plnými zlata a drahokamů stalo pak, to nikdo neví.

Výlet na Kunětickou horu