Vrba pro vojáky a jejich blízké. Jak pracuje vojenský kaplan?

15. srpen 2018
Vojenský kaplan Tomáš Mlýnek

Armáda je sama o sobě velmi pestrá. Patří do ní různí lidé. Každý přitom mívá své potřeby. Cesty k jejich dosažení bývají odlišné. Hledání cest je takovým denním chlebem pro vojenského kaplana.

„Poskytuje takovou specifickou službu vojákům, jejich rodinným příslušníkům. Doprovází lidi, naslouchá jejich problémům, bolestem. Je jejich kamarádem, vrbou, tím, kdo jim pomáhá, podpírá je. Nejde o psychologa, který člověka rozebírá. Kaplan je jako jeden z nich, prožívá s nimi všední starosti, problémy,“ popisuje Tomáš Mlýnek ze 14. pluku logistické podpory Pardubice.

Bolest z obou stran

V souvislosti s armádou občas přicházejí i špatné zprávy. Třeba v Afghánistánu od roku 2007 zemřelo už 13 českých vojáků. Naposledy Martin Marcin, Kamil Beneš a Patrik Štěpánek. „Zpráva o nich mě zastihla doma. Tentokrát jsem situaci zakusil jako ten, kdo je v klidu, míru a vidí, co se děje na civilní straně. V roce 2014, když umřeli další čeští vojáci, tak jsem s nimi byl na Bagrámu.“

Vojenský kaplan je zadobře s Bohem a drží krok s výsadkáři

03806331.jpeg

Víc než rok je kaplanem chrudimských výsadkářů nadporučík magistr Milan Novotný. Do služby v Pardubicích ho vyslal sám kardinál Dominik Duka a kladl mu na srdce, že v armádě nejde o obracení lidí na víru, ale o poskytování lidskosti tam, kde je jí velmi potřeba.

Co říká v takových okamžicích? „Ve chvíli, kdy ztratíte ty nejbližší, tak je nesmírně těžké, abyste zůstali věrní svému povolání a vykonávali ho bez touhy po odvetě, po útěku, abyste zůstali pevní. Naši vojáci to tenkrát i teď zvládají výborně.“

A jak reaguje kaplan na občasné zpochybňování nutnosti české účasti na zahraničních misích? „Jednou jsme součástí určité aliance, máme svoje závazky, musíme být tam, kde nás je potřeba. Věřím tomu, že když se někdy dostaneme do problémů, budeme rádi, když na našem území budou operovat vojáci koaličních partnerů.“

Lanařili ho Američani

Tomáš Mlýnek sloužil na hlavní základně operace Rozhodná podpora, tedy na hlavním velitelství celé mise v Kábulu. „Své povolání jsem plnil vůči koaličním partnerům. Byla to obrovská zkušenost s mnohonárodnostním spektrem lidí. Snažil jsem se jim vyhovět a zároveň si uchovat svou českou identitu. Byla to pro mě obrovská výzva.“

Svým působením prý zanechal takový dojem, že se ho mezi sebe pokusili získat Američané. „Ukázali jsme, že máme co nabídnout a přišla nabídka z americké strany, že bych se mohl stát součástí systémů jejich armády, ale moje srdce patří do České republiky,“ ujišťuje.

Když je čas, hurá do Afriky

Vojenský kaplan z Pardubic taky občas jezdí do české nemocnice v Keni. Dovezl tam třeba i výtěžek tříleté sbírky, která nemocnici zajistila nejenom novou sanitku. „Projekt nemocnice Itibo vznikl před dvanácti lety pod vedením Aleše Bárty. Čeští lékaři a medici zdarma jezdí do horské oblasti a snaží se pomáhat tamním obyvatelům zlepšovat kvalitu života. Učí je novým postupům. Zásluhu na té sbírce měla taky režisérka Olga Špátová a spousta bezejmenných dárců.“

Způsob prožívání náboženství a víry je v Africe podle Mlýnka jiný. „Vedl jsem bohoslužbu. Ti lidé jsou velmi hlubocí, krásní, prožívají to naplno. Pro mě šlo o luxusní, krásný zážitek. Všichni zpívali, tančili, byli velmi otevření, přátelští. Trochu byl problém v komunikaci. Mnoho lidí v oblasti neovládá angličtinu, ale zvládli to. Říká se, že kdo do Afriky přijede, tak ji bude buď nenávidět, nebo milovat. Mně se stala ta druhá varianta.“