Vychází debutové CD pianisty Tomáše Kača. Jmenuje se My Home

27. listopad 2018

V pražském Anežské klástěře se uskutečnily dva koncerty, které byly součástí série klavírních recitálů s názvem Hybatelé rezonance. Vystoupil na nich i pianista Tomáš Kačo, který při této příležitosti pokřtil své nové CD s názvem My Home. Kmotrem nahrávky se stal Ondřej Gregor Brzobohatý a jeho žena Taťánou.

S Tomášem Kačem jsem se sešla před druhým ze zmíněných koncertů, v době, kdy se v klášteře teprve vše připravovalo. Tomáš seděl v naprostém klidu u klavíru C. Bechstein.

„Já jsem prostě Tomáš Kačo - kluk, co hraje na piano. Nezdůrazňuji, že jsem Rom. Nezdůrazňuji, že jsem Čech. Tohle by mělo být úplně jedno. Rozhodující složka, která by měla fungovat, je ta lidská.“

Jaká byla cesta k Vašemu novému cédéčku?

„Dost trnitá. Nápad a uskutečnění vzniklo po koncertě v Carnegie Hall. Po něm jsem byl na snídani s panem Bakalou a jeho manželkou. Nejenom, že mě podporovali na Berklee, oni jsou moji fanoušci. Na snídani se mě Zdeněk ptal, jaké mám další plány. A já, že potřebuji cédéčko, materiál, se kterým bych se mohl prezentovat ve světě, mít manažera v Americe, v Asii, v Africe, v Evropě … a jezdit. A on se rozhodl mi v tom pomoci a podpořit vznik cédéčka.“

Nápad vznikl po Carnegie Hall. Vy jste ji vyprodal!

„Ano.“

Jaký to byl pocit?

„Fantastický. Já si teda myslím, že to není tak, že já bych ji vyprodal. Carnegie Hall se vyprodala. Ona má takové jméno a v New Yorku je tolik turistů a lidí, které to tam táhne, protože jde o Carnegie Hall.“

Jak vznikla Vaše spolupráce s Ondřejem Brzobohatým?

„Znám ho už dlouho, vždycky jsme byli dobří kamarádi. Vybral jsem si ho proto, že si ho velmi vážím jako hudebníka a jako člověka. Je jedním z těch, ke kterým jsem vždycky vzhlížel.“

Vy si v průběhu života plníte sny od jednoduchých k těm náročnějším. Je to tak?

„Ano. Takhle to u mě díky Bohu funguje. Člověk postupuje krok za krokem, musí být trpělivý. Nejde jen čekat na to, až něco spadne z nebe. Stále na sobě musíte pracovat, snažit se být lepším člověkem.“

Momentálně za sebou máte cédéčko, ohromnou radost a slávu. Co je před Vámi?

Tomáš Kačo

„Rád bych s tím cédéčkem objel svět. Chtěl bych vystupovat s programem z cédéčka na různých místech světa. Chtěl bych šířit hudbu, svůj příběh a radost. Rád bych motivoval lidi po celém světě.“

Říkáte šířit svůj příběh - jak tedy začíná?

„Můj příběh začíná tím, že jste úplně dole a světlo je strašně daleko. A mezi tím je spousta překážek. Poselství příběhu by bylo být „nikdy to nevzdávej“.“

Vy jste začínal jako samouk.

„Ano.“

A Vaše talentu si všiml Váš táta?

„Ano, v pěti letech. Ten mě k tomu vlastně donutil. K tomu, že musím hrát.“

A chtělo se Vám, když Vás nutil?

„To víte, že ne! Komu by se chtělo? Nikdo nechce v pěti letech sedět u piana a cvičit. Každé dítě chce lítat venku, hrát fotbal, cokoliv jiného. Soustředění dítěte v tom raném věku není tak silné.“

Když hrajete na piano, máte pojištěné ruce?

„Ne, ještě nemám.“

A chystáte se na to?

„Možná za pár let.“

Tomáši, a když se Vám stýská, jakou hudbu si poslechnete?

„Když jsem byl v Česku, tak jsem nikdy nedokázal ocenit Dvořáka. Co jsem v Americe, úplně se s ním ztotožňuji. Teď ho naprosto chápu.“


Tomáš Kačo je čtvrtým z dvanácti sourozenců. V pěti letech začal hrát na rozladěné pianino. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě, následovala pražská AMU a v roce 2017 dokončil bostonskou hudební školu v Berklee.

autor: ide
Spustit audio