Východočeské muzeum opatruje vzácnou bibli. Daroval ji mlynář

Vzácnou Bibli pražskou Východočeské muzeum v Pardubicích vystavuje v expozici s názvem Věci vyprávějí, která je věnovaná 140. výročí založení muzea. Bible se do sbírek dostala hned v prvních letech jeho existence. V roce 1883 bibli muzeu věnoval výrovský mlynář Jan Macháček.

Bible pražská|foto:Východočeské muzeum v Pardubicích

Bible pražská byla vytištěna v roce 1488. Jedná se o vůbec první tisk staročeského překladu bible (tzv. čtvrté redakce). Kniha má 612 stran, text je vytištěný na ručním papíru. V bibli, která má opravovanou celokoženou vazbu, samozřejmě nechybí iluminace, některé iniciály jsou zlacené. Velmi zajímavé jsou také osobní poznámky uvnitř knihy, bibli se předaly desítky generací.  

Kdo byli první majitelé?

Dodnes nevíme, kdo Pražskou bibli vytiskl. „Vytištěna byla na Starém Městě pražském, ale jméno tiskaře skutečně neznáme,“ vysvětluje historik Východočeského muzea v Pardubicích Ladislav Nekvapil.  „V odborné literatuře se proto tato osoba uvádí jako Tiskař Pražské bible. Známe ale jména těch, kteří si bibli nechali pořídit.“

Bible vznikla na přání a za peníze pražských měšťanů. „Byli to Jan Pytlík, Severin Kramář, Jan Bílý od Čápů a Matěj od Bílého Lva. V té době bylo obvyklé, že se na tisku vzácných knih podílela určitá komunita. Ostatně to platí také v případě o něco mladší Bible benátské, kterou návštěvníci v naší expozici také uvidí. Výstava Věci vyprávějí je prodloužena do konce roku 2021,“ dodává Ladislav Nekvapil.

Iniciála P se zbytky zlacení|foto:Ondřej Bouček, Východočeské muzeum v Pardubicích

Jak se kniha dostala do východních Čech, to stále zůstává otázkou. Každopádně posledním majitelem Bible pražské byl výrovský mlynář Jan Macháček. Jak dlouho se bible v jeho rodině předávala jako rodinné stříbro, spíše možná jako rodinné zlato, je ale také nejisté. Výrovský mlýn se nachází v katastru obce Břehy u Přelouče a má velmi dlouhou historii. Mlýn založil už v roce 1513 Vilém z Pernštejna, a přestože několikrát vyhořel, mouka se v něm mlela až do poloviny 20. století.

Rodina Macháčkových byla bohatá. Kromě mlynářského řemesla a pily vedla také vlastní hostinec, nabízela ubytování i prodej vína. Předpokládáme, že bible původně patřila k přísně střeženému rodinnému majetku, který se na venkově dědil z generace na generaci. „V muzeu máme několik exemplářů biblí a náboženských tisků, které pocházejí z rodin mlynářů, což vyvolává otázku, jestli toto prostředí bylo nějakým způsobem bohaté na rodinné dědictví,“ dodává Nekvapil.

Rukopisné záznamy na za začátku knihy|foto:Ondřej Bouček, Východočeské muzeum v Pardubicích

Je zajímavé sledovat osudy starých biblí, ať už v měšťanském nebo venkovském prostředí. „Bible patřila od pozdního středověku a zejména potom v raném novověku k velice důležitému rodinnému dědictví, jak v katolických, tak zejména v nekatolických vrstvách obyvatelstva. Pro nekatolíky to byla v podstatě jediná možnost uchování víry a také jediný přístup ke vzdělání ve víře v době perzekuce nekatolíků. Bible byla součástí životů celých rodin, lidé si do ní často ručně zaznamenávali církevní svátky, data výroční trhů, stejně jako narození a úmrtí. Díky tomu někdy dokážeme identifikovat původní majitele a zčásti nahlédnout do jejich života,“ uzavírá historik Ladislav Nekvapil.