Vyhoření může přijít dřív, než čekáme. Pavel Urbanec ho zažil v patnácti

Pavel Urbanec začal s golfem kolem deseti let. Zpočátku ho bral jako jednu z možností, jak trávit volný čas. Časem si ho ale trenéři vyhlédli do výběrového týmu, takzvané golfové akademie.

Z hobby se postupně stal výkonnostní sport a golf začal hrát téměř každý den, běžně dvě až pět hodin. Postupně se účastnil domácích i zahraničních turnajů a zažíval první úspěchy.

Zásadní obrat

Ve zhruba patnácti letech ale přišel zásadní obrat. Ke každodennímu tréninku a škole se přidaly také nepříjemné reakce okolí. Ve škole často kvůli turnajům a soustředěním chyběl, od učitelů i některých spolužáků začaly přicházet negativní reakce. Do toho se přidaly neshody v týmovém prostředí. „Už jsem byl asi přegolfovaný,“ popisuje zpětně období, kdy začal mít ke sportu stále větší odpor.

Čtěte také

Situace nakonec vygradovala v rozhodnutí skončit s golfem úplně. Rodiče z takové reakce nadšení nebyli, protože do jeho sportovní kariéry vložili mnoho času i peněz a viděli, jak moc ho golf dříve bavil. Přesto byli tolerantní a možná nepřestali věřit, že to není definitivní tečka za synovou láskou ke golfu. Po několikaměsíční pauze zazvonil Pavlu Urbancovi telefon a ozval se zástupce golfového týmu z Kunětické hory. Potřebovali hráče do osmnácti let a nabídli mu návrat. Urbanec souhlasil, tentokrát už ale s jiným přístupem: golf bude hrát především pro radost.

Pauza pomohla

Právě pauza mu podle jeho slov pomohla nejvíc. Psychologickou pomoc tehdy nevyhledal, o svých pocitech mluvil hlavně s kamarády. Postupně si uvědomil, že mu golf přece jen trochu chybí, a především díky nabídce z Kunětické hory se k němu začal vracet. Letos si udělal trenérskou licenci a pomáhá v klubu v Lázních Bohdaneč s trénováním dětí i dospělých.

Dnes už nechce sportu podřizovat celý svůj život. Občas si zahraje turnaj nebo jde na hřiště s kamarády a zároveň znovu přemýšlí, že by se posunul na vyšší úroveň. Vše ale v kategorii amatérů a především bez tlaku a z vlastní vůle. Jeho zkušenost totiž ukazuje, že vyhoření se nemusí týkat jen práce – vysoké nároky, dlouhodobá zátěž a očekávání mohou člověka vyčerpat i ve sportu, který ho původně naplňoval.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.