Vypadáme jako blázni. Češi dojeli na fichtlech do Ruska a myslí na Mexiko

„Při cestě na Balkán jsme přemýšleli, kam vyrazíme další rok. Přišel nápad s Ruskem. Po Evropě máme docela dost projeto, už nám toho moc nezbývalo. Každý nás od Ruska odrazoval, že tam není tak bezpečno, že tam jsou špatné cesty. Chtěli jsme se přesvědčit, jestli to je pravda. Pak jsme zjistili, že v Moskvě ještě nikdo nebyl na takových motorkách. Chtěli jsme mít taky v něčem prvenství,“ usmívají se Michal Franc a Martin Gregor.

Oba patří do spolku S Jawou na cestách. „Baví mě ta jednoduchá mechanika. Jak se i na tak slabé motorce dá vycestovat a že všechno relativně funguje.

Snažíme se pokaždé motorkám ještě víc naložit, jet o kousek dál, jestli to zvládnou,“ vyznává se Gregor a doplňuje ho Franc: „V Čechách zná fichtly každý. I v cizině se všichni ohlížejí, protože vypadáme jako blázni. V Rusku jsme byli jako velké celebrity. Že jsme na malých motorkách přijeli až z Česka.“

S Putinem to nevyšlo

Cestovatelé taky písemně zkoušeli oslovit ruského prezidenta Vladimira Putina. „Napsali jsme do Kremlu, odkud přišla kladná odpověď ohledně případné schůzky. Nakonec jsme ji odmítli, protože prezident má plný časový harmonogram a hrozilo by, že nestačíme včas přijet. Museli bychom navíc podstoupit velké kontroly, ale setkání bylo blízko.“

Čtěte takéFichtl a kozí dech. Retro legenda, která vychovala několik generací motoristů

Akci komplikoval světový fotbalový šampionát, ale nakonec se oba Češi na Rudé náměstí dostali. „K návštěvě doporučujeme taky ruské metro. Každá stanice je úplně jiná a představuje umělecké dílo. V Moskvě jsme měli motorky čtyři dny uskladněné na odstavném parkovišti. Jezdili jsme právě metrem. Dál jsme pokračovali směrem na Petrohrad, podívali jsme se až k Auroře, k Zimnímu paláci, následovalo Finsko, Estonsko a zamířili jsme domů.“

Počasí zlobilo na startu a v cíli

Tradičně si muži hned na začátku výpravy v Chocni vyzkoušeli výbavu, protože pršelo. Pak se to opakovalo při dojezdu. „Ale jinak bylo počasí dobré. Stačily nám kraťasy a tričko. Svítilo sluníčko. Ve Finsku už ale byla zima jako v Rusku.“

Cestou se Franc a Gregor orientovali podle papírové mapy. „GPS používáme jenom ve městech nebo když se někde zamotáme. Jako nejdůležitější suvenýr z Ruska máme matrjošku. Jako malí jsme si s tím u babiček hráli, takže jsme si pro ni do Ruska museli dojet.“

Teď by chtěli vyrazit do Mexika. „Začali jsme s plánováním. Vzali jsme si opravdu velké sousto. Uvidíme, jestli se to podaří. Cesta samotná je relativně krátká, spíš je náročný transport. Motorky ale musí projít velkým servisem.“