Vyrobit českou kabelku je čím dál těžší. A rozhodně to není jen o švadlenách
Vyrobit kvalitní koženou kabelku nebyl v Čechách v minulém století problém. Východní Čechy byly baštou koželužnictví.
„Například v Třebechovicích jsme měli několik koželužen, k tomu dvě výrobny. Obor, ve kterém jsme vynikali, nás ale opustil. A výroba kabelek je také na hodně velkém ústupu. Jsme jednou z mála firem, která ještě v Čechách vyrábí kabelky,“ říká jednatelka firmy Elega Dita Valentová, která převzala vedení této české firmy po své mamince Evě.
Stříhání, barvení, lepení, šití
Výroba kabelky začíná nákupem kvalitní kůže. Ta už se podle Dity Valentové v Čechách nedá sehnat, proto ji nakupují od italských výrobců.
„Podšívky ale bereme ještě z Čech, ty textilky tady pořád máme,“ vysvětluje Valentová. Ve výrobně v Třebechovicích pod Orebem pracuje celkem 19 zaměstnanců. Všichni jsou velmi zkušení, většina z nich pracovala v tomto podniku ještě před privatizací. Všichni se mě ptají, kolik máme švadlen. Ale ty máme jen dvě. Výroba kabelek obnáší spoustu přípravných prací, které nejsou vidět,“ říká Dita Valentová.
Kůže, podšívky a všechny výztuhové materiály se nejdřív nakrájejí ručně nožem, pokud se jedná o malou zakázku, která si zakládá na originalitě a ruční práci. Pak se ztenčuje kůže na potřebnou tloušťku.
„Na to máme stroje, ale jednotlivé dílce se tam posílají po jednom kousku. Pak upravujeme hrany. Máme paní, která celý den barví hrany. To je podobné, jako když si lakujete nehty. Jakmile jsou dílce připravené, jdou na kompletaci. Dílce se slepují a teprve teď je dostávají švadleny na sešití,“ vysvětluje dále Dita Valentová.
Spolupráce mezi kompletářkou a švadlenou je velmi důležitá. To už vzniká výrobek jako takový. Když je hotový, jde na tzv. odvádění, kde se kabelka vyčistí, nakrémuje, vycpe papírem a připraví pro zákazníka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.