Vzpomínka na významného rabína Šloma Jehudu Rapoporta

Rabín Šlomo Jehuda Rapoport se narodil 1. června 1790 ve Lvově, v rodině, která mu zaručila velmi kvalitní tradiční vzdělání - byl mj. žákem proslaveného rabína Nachmana Krochmala. Již jako chlapec projevoval výjimečné nadání a stal se známým talmudistou. Jeho studie a knihy mu získaly řadu obdivovatelů. Patřili k nim Židé tarnopolští, kteří ho povolali za rabína roku 1837, a také pražští: od roku 1840 až do své smrti žil v Praze, kde působil jako vrchní rabín.

Rapoport psal především hebrejsky. V mládí se pokoušel i o poezii, záhy se stal jedním z nejvýznamnějších autorů tzv. židovské vědy. V celém svém rozsáhlém díle kriticky zkoumal neprobádaná a pozapomenutá období židovských dějin, prokázal mj. cestu, po které se šířila rabínská tradice z Izraele přes Itálii do střední Evropy, resp. z Babylónie přes severní Afriku do Španělska. Rapoportovy první práce, pro židovskou vědu zakladatelské, které tiskl v letech 1828-31 ve vídeňské ročence Bikure ha-itim, představovaly pak v úhrnu jedno z jeho hlavních děl: soubor biografií starých rabínských autorit.

I četné další Rapoportovy studie byly publikovány především časopisecky. Napsal také řadu kritických úvodních studií k novým vydáním hebrejských spisů stejně jako úvod ke sbírce nápisů Starého pražského hřbitova. Odborně zajímavá je i posmrtně vydaná korespondence. Ještě za Rapoportova života vyšel první díl jeho bohužel nedokončené obsáhlé encyklopedie talmudských reálií.

Rabín Šlomo Jehuda Rapoport zemřel v Praze, pochován je na židovském hřbitově na Žižkově.