Vztahu judaismu k životnímu prostředí a ochraně přírody

29. duben 2007

V únoru a v březnu jsme si vyprávěli o vztahu judaismu k životnímu prostředí a ochraně přírody. Zdůraznili jsme přitom význam talmudské zásady "bal tašchit" neboli "nezničíš". Ta zapovídá úmyslné, zlovolné ničení rostlin, zvířat, neživé přírody, destrukci čehokoliv hodnotného, co by mohlo sloužit a prospět jiným lidským bytostem. Pro řešení civilizačních problémů soudobého světa má však velký význam ještě jedna zásada tradičního judaismu. A právě o ní si budeme vyprávět v našem prvním příspěvku.

Nejlepším vodítkem pro vztah člověka k životním prostředí - a nejen jemu - jsou slova Tóry z Třetí knihy Mojžíšovy: "Miluj bližního svého jako sebe sama". Co se týče přírody, talmudský judaismus dává tento příkaz do souvislosti s jiným výrokem. Jsou jím slova První knihy Mojžíšovy, kterými Bůh člověku požehnal a dal mu zemi, aby si ji podmanil. Podmaněním se ovšem nemíní zotročení. Země se má stát pro člověka plodnou a on sám má k tomu svými činy přispět. Talmudští učenci současně soudí, že požehnání z "podmanit si zemi" uvádí do světa ideu soukromého vlastnictví. Bůh jako Pán všeho stvořeného výslovně svěřuje zemi člověku, ale současně jednoho každého zavazuje, aby s vědomím absolutní Boží lásky, s níž byl svět stvořen, nerušil práva druhého. V této souvislosti nabývá zvláštní smysl i zmíněný příkaz "miluj bližního svého jako sebe sama". Jak uvádí profesor Hebrejské univerzity v Jeruzalémě Nachum Rakover, "tento základ veškeré židovské etiky je vztažen i na ochranu životního prostředí. Člověk má povinnost pečovat o to, aby neškodil ostatním lidem, zvláště celým společenstvím. Při korektních vztazích mezi člověkem a jeho bližním, mezi člověkem a prostředím, se zákonné a etické hranice mezi mým a ne mým nemohou stát nezřetelné". K dokreslení tohoto názoru si můžeme uvést podobenství ze staré hebrejské literatury. V díle Tosefta Bava Kama se píše: "Stalo se, že jeden člověk přemisťoval kameny ze svého pozemku na veřejný pozemek, když ho spatřil zbožný muž a řekl mu: ´Bláhovče, proč přemisťuješ kameny z pozemku, jenž ti nepatří, na pozemek, který je tvůj?´ Ten člověk se zbožnému muži smál. Po nějaké době byl nucen prodat své pole a když kráčel po veřejném pozemku, zakopl o kameny, které na něj odhodil. Tehdy si řekl: ´Jak správně mi zbožný muž řekl: Proč přemisťuješ kameny z pozemku, jenž ti nepatří, na pozemek, který je tvůj?´"

Delikty vůči životnímu prostředí jsou od talmudských dob podnětem mnoha diskusí a příkaz "miluj bližního svého" byl význačným vodítkem pro správné rozhodnutí. Již ve starých židovských pramenech tak můžeme najít doklady, které nejen obecně zvýrazňují hodnoty ochrany životního prostředí, ale zavádějí i konkrétní právní povinnosti. S přihlédnutím k dnešním civilizačním problémům jde například o ochranu proti kouři, zápachu, hluku, znečišťování vody a vzduchu a škody způsobené krajině.

Příkaz "miluj bližního svého" můžeme považovat za klíčový i pro vyjádření vztahu judaismu k civilizačnímu rozvoji. Touto zásadou, tak významnou pro vztah mezi lidmi, se též co nejobecněji naplňuje idea, jež Židy zavazuje chránit Bohem stvořený život ve všech jeho podobách.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio