Za komunistů bylo líp? Lidé vytěsňují z paměti to špatné, říká autorka knihy o normalizaci

8. srpen 2017
Veronika Skalecká

Kniha Pardubice v období normalizace autorky Veroniky Skalecké představuje čtenářům jedno období z historie našeho regionu se zaměřením na politiku, kulturu a především média. Věnuje se i dosud neprobádaným kapitolám historie města, průběhu Pražského jara i srpnové okupaci v Pardubicích.

„Dobu si nepamatuji vůbec, v listopadu 1989 mi byly čtyři roky. Ve velké míře ale pracuji s pamětníky tehdejších událostí, s dobovými dokumenty a vycházím hlavně z tehdejších článků,“ vysvětluje Veronika Skalecká, kde čerpala informace pro svou knihu. Často se prý setkává s výtkou, jak může někdo psát o něčem, co nezažil: „Žádný historik by nemohl psát o období starším než dvacáté století, třeba o třicetileté válce, středověku.“

Zdánlivě nudná doba

Období komunistického režimu Veroniku Skaleckou dlouho zajímalo, normalizaci si zvolila také jako téma diplomové práce i proto, že se jí historikové moc nevěnují: „Dobře se dá pracovat i s pamětníky, dá se jich ptát na to, co zažili například v roce 1968.“

Mohlo by se zdát, že normalizace nebyla zajímavé období, zdánlivě se nic nedělo: „Byla stabilita kádrů, vše běželo podle jakési šablony, dokola se slavila ta stejná politická výročí,“ říká Veronika Skalecká, která v pomyslné šedi tehdejší doby dokázala nalézt zajímavé události, které občas rozhýbaly stojaté vody dění v dvacetiletí před sametovou revolucí.

Znovuobjevené příběhy

Zajímavým příběhem, který v knize Veronika Skalecká popisuje, jsou například osudy vysokoškoláků z pardubické VŠCHT: „Redaktoři studentského časopisu Spiritus byli kvůli dvěma titulním stranám odsouzeni k podmíněným trestům. Jeden ze studentů, Josef Dostál, se pak v podmínce zapojil do takové recesistické akce, které bychom se dnes jen zasmáli, a pak si to šel na půl roku odsedět natvrdo.“ Také s aktéry těchto událostí se Veronika Skalecká setkala, rozhodně ale nemůže říct, že by se všichni pamětníci shodli v názorech na minulou dobu.

Autorka zpovídala zástupce obou táborů: „Studenti, kteří tehdy šli proti proudu a na jejichž činnost se dnes pohlíží pozitivně, ti se do té pozitivní role stylizovat nemusí, rádi o své činnosti vypráví. Když ale děláte rozhovor s nějakým funkcionářem, tak ten má tendenci svoji tehdejší činnost ospravedlňovat.“

Bylo nebo nebylo lépe

I s názorem, že za komunistů bylo lépe, se Veronika Skalecká setkala. Z čeho podle ní pramení nostalgie některých lidí po minulé době? „Myslím, že to je z takové jistoty, která byla. Lidé se sice museli vzdát účasti na veřejném dění, ale v soukromí byli spokojení. Dnešní doba pak přináší svobodu slova a svobodu cestování, ale zároveň je dnešní doba taková víc zmatená. Navíc lidé časem z paměti vytěsňují to špatné a vzpomínají na ty jistoty,“ uzavírá Veronika Skalecká.