Za pravdu se musí bojovat, říká novinář Macháček

22. listopad 2016

Davida Macháčka bude většina posluchačů znát z pořadu Reportéři ČT, předtím pracoval třeba v Hospodářských novinách nebo Mladé frontě Dnes. O práci investigativního novináře vyprávěl v Dobrém ránu.

V dětství David Macháček spíš než po novinařině koukal po kormidle. Jeho snem bylo stát se lodníkem nebo kapitánem na námořní lodi. K lodím se nakonec dostal blízko. Nejprve jako šestiletý v pardubickém vodáckém oddíle, později studoval lodní dopravu a stavbu lodí a spalovací motory.

„To mělo praktický důvod. Byla to šance jak za minulého režimu vycestovat někam ven. Československá plavba Labsko-Oderská jezdila až do Hamburku, což tehdy bylo jako letět na Měsíc,“ vysvětluje David Macháček.

Investigativní by měl být každý novinář

Nakonec se začal věnovat investigativní novinařině. Každý asi přesně neví, co si pod tím má představit. „Já to sám nevím. Když se mě na to studenti ptají, tak si každý semestr vymýšlím něco mezi definicí a bonmotem. Nejde o žádnou speciální disciplínu žurnalistiky. Když se to řekne česky, je to prostě pátrací novinařina. A tak by měl pracovat každý novinář,“ říká David Macháček.

Čtěte také

Od roku 2006 je David Macháček reportérem publicistického pořadu Reportéři ČT. Výhodou této práce je podle Macháčka možnost věnovat se tématu pořádně a do hloubky, konzultovat témata s nejlepšími odborníky, s lidmi mluvit opakovaně, informace ověřovat. Na rozdíl od zpravodajství, kde na zpracování tématu máte jen hodiny a ve chvíli, kdy je odvysíláno, ho redaktor opouští.

Pracovní den reportéra

Běžný den investigativního novináře je pokaždé jiný. „Když to vezmu od konce, tak nejprotivnější práce je ve střižně. Ráno usednete do zatemnělé místnosti se střihačem a vyjdete ven třeba i po 24 hodinách. I když to je tvořivá práce, tak je únavná. Psychicky i fyzicky,“ popisuje David Macháček.

Pro režim nezvaný host. Chtěl svobodu. Zbyl na něj most.  Pardubice, most Pavla Wonky (do roku 1990 most Československo sovětského přátelství), 1960.

A dodává: „Jinak typický den investigativního novináře je takový, že si ráno uvaří kafe, vezme telefon, zasedne k počítači a do pozdního odpoledne telefonuje.“ V další fázi novinář vyráží osobně na místa, kde se chystá reportáž natáčet, a s případnými respondenty absolvuje jednu schůzku za druhou. Pak přichází podle Macháčka nejpříjemnější část práce novináře, to je samotné natáčení.

Nestrannost? Zapomeň!

Novinář veřejnoprávního média by měl dbát na nestrannost a objektivitu. Na to má David Macháček jasný pohled: „Tvůrce naší ústavy soudce Vojtěch Cepl mi kladl na srdce, abych zapomněl na objektivitu a vyváženost. Říkal, že za pravdu se bojovat musí a člověk ji musí hájit a prosazovat. A to je se snahou o zachování objektivity neslučitelné.“

Objektivitu si přesto David Macháček zachovává, a to hlavně v první fázi přípravy reportáže, kdy vyhodnocuje všechny informace. Rozhodně si nevytváří si názor dopředu. Novinář by neměl suplovat funkci soudce nebo vyšetřovatele, nakonec ale musí mít odvahu informace od odborníků shrnout a pojmenovat. Říci co je špatně a co dobře.

Čtěte také

Dříve tomu tak nebylo, a to nemuselo jít o složité kauzy. „Když venku sněžilo a měli jsme do novin napsat, že začalo sněžit, tak se volalo do hydrometeorologického ústavu, aby nám potvrdili, že venku sněží,“ vzpomíná Macháček.

Pardubice bez vize

Zálibou Davida Macháčka je architektura, a tak se zájmem sleduje i změny a opravy, které se v Pardubicích dějí. „Je dobře, že to v Pardubicích nespí, ale pořád jsme město bez vize. Z těch věcí, co se tu dějí, necítím, že se tu dělá něco pro budoucnost. Když se tu rekonstruovala třída Míru, tak to byl jen úklid ulice podle současných módních katalogů. Až příliš často narážím na to, že neexistuje odpověď na otázku proč?,“ uzavírá David Macháček.

autor: HRU
Spustit audio