Zákaz zpěvu jako zavřená posilovna. Párkrát vynecháte a jste mimo

„Nejste v tom aktivním režimu jako normálně. Člověk má občas tendenci trochu polevovat. To je jako když několikrát nepřijdete do posilovny. Je to poznat. Doma cvičím, zpívám, ale potřebuju setkání s jevištěm, s divákem,“ svěřuje se.

Vychovatel ze školky

V covidovém roce si mladý hudebník vyzkoušel taky práci s dětmi. „Byla to krásná zkušenost. Děti vám sice vezmou hodně energie, ale úplně tam zapomenete na problémy všedního dne a celkovou situaci. Jednou za čas je určitě fajn do takového prostředí utéct.“

Zahraniční vystoupení se většinou odsunula. „Měl jsem se podívat do Bayreuthu, krásné markraběcí opery, tedy jedné z posledních barokních oper vůbec. Všechno se posouvá na neurčito.“

Kontratenorista Vojtěch Pelka|foto: Hudební festival Znojmo

Aby se kapénkami nešířila nákaza, zakázalo v loňském roce jedno z protiepidemických opatření zpěv. Vojtěch Pelka vrtěl hlavou: „Vůbec mi nedávalo smysl. Pořád mě irituje, když jedu třeba plným autobusem, vlakem, je tam zadýcháno a zároveň lidé nesmí do divadla, kde je obrovský prostor.“

Hodně vysoko

Kontratenor je nejvyšší mužský hlas, spíš už hlasová poloha žen. „Je to opravdu o cviku, těžké píli a dobré technice. Zpíváme árie a role někdejších kastrátů, kteří často působili v baroku a klasicismu. Před lety nás v republice bylo třeba jenom pět, ale teď už je nás tak kolem dvaceti.“

A proč kluk takhle začne zpívat? „Od šesti let jsem představoval takový chlapecký sopránek. Přivedla mě k tomu maminka, která je aktivní posluchačkou kontratenorů. Pak jsem šel na konzervatoř a teď jsem u paní profesorky Barbory Velehradské v Praze.“

I Vojtěch Pelka tak zažívá distanční výuku. „Zvuk přes Skype je jiný. Technika tóny zkreslí. Ke zpěvu jsou potřeba taky fyzické ukázky, které se samozřejmě takto těžko vysvětlují.“