Zámek Slezské Rudoltice proslavil extravagantní hrabě Albert. Život si uměl užívat plnými doušky
Zámek Slezské Rudoltice se nachází v atraktivní oblasti Jeseníků v krajině Osoblažského výběžku. Čtyřkřídlý jednopatrový barokní zámek se vstupní věží je pýchou obce. Kdysi býval prestižní kulturním centrem Slezska a dokonce se mu svého času říkalo Slezské Versailles.
Zámek byl postaven ve druhé polovině 16. století, z původní tvrze ho přestavěli Fulštejnové. V majetku ho pak měli také Sedlničtí z Choltic či olomoucké biskupství, ovšem stěžejním majitelem byl rod Hodiců. „Hlavní postavou byl hrabě Albert z Hodic. Blázen z Rudoltic se mu říkalo. To je obrovský příběh. To už jsme v 18. století,“ říká kastelán Tomáš Zemba.
Právě za Alberta byl zámek i zámecký park ve Slezských Rudolticích považován za sedmý div světa a zaznamenal největší rozkvět. Byl přepychově vybaven a přestavěn v rokokovém stylu. Tehdy se Rudolticím dokonce přezdívalo Slezské Versailles. „On nás proslavil v celé Evropě, začali se sem sjíždět šlechtici ze všech koutů. Nejvzácnější návštěvou byl pruský král Fridrich, který tu pobýval několikrát,“ upozorňuje kastelán.
Albert z Hodic si života uměl užívat. Sídlo i celý provoz v něm byl ovšem velice nákladný, a tak se zadlužil neskutečnou částkou. „Nezbylo z toho vůbec nic, všechno to prošustroval. On si to ale užil do poslední zlatky. Už v roce 1779 se celý zámek rozprodal, aby se umořily dluhy. Takže pak už tady lítali jenom netopýři,“ podotýká kastelán.
Zámek je dnes nově vybaven, nechybí lovecké trofeje na stěnách ani vycpaniny zvířat, včetně medvědů. „Těch medvědů tady máme víc. My jsme v roce 2008 začínali jedním srnečkem a dnes je tu přes 800 kusů trofejí. A sbírka se nám stále rozrůstá, každou chvíli přijde na zámek nějaký myslivec shodit paroží,“ směje se Tomáš Zemba.
Pokoj přátelství
Prohlídkový okruh provede návštěvníky téměř celým zámkem, kromě severního křídla, které je určené jen pro kulturní akce. Obzvlášť pyšní jsou ve Slezských Rudolticích na takzvaný Pokoj přátelství. „To je jediné, co z našeho zámku zbylo. Nic víc. Omítky, tady ta mozaika z 18. století, alegorické desky a socha Máří Magdalény ze zámecké kaple a pozlacené zrcadlo, které údajně mohlo viset v zámeckém chlévě nad korytem,“ odkazuje kastelán na další exces hraběte Alberta. Prý jeho krávy ušlechtilých plemen žraly z dubových koryt ve tvaru mušlí se zrcadly a každá měla svou služku. Chlazené čerstvé mléko pila šlechta při procházkách v parku.
Pokoj přátelství si návštěvníci prohlédnou v docela syrovém stavu. Oklepané omítky s viditelnými rozvody, mezi tím dochované artefakty. Jak říká kastelán, ať je vidět, co se zámeckým sídlem udělala novodobá historie a účelové využití zámku coby skladu.
Prohlídková trasa vede i přes takzvaný Královský sál, věnovaný pruskému králi Fridrichu II. Velikému. Ten byl synovcem princezny Sofie, manželky rudoltického pána. Na zámku byl dvakrát.
Hrabě vynálezcem
Další zastávkou na prohlídce zámkem je pokoj věnovaný alchymistické zálibě Alberta z Hodic. „Náš hrabě byl alchymistou, dokonce tady měl v zadní části zámecké budovy malou alchymistickou dílnu, kde s opavským židovským učedníkem pracoval na svých vynálezech. Soustředil se hodně na ohňostroje, proto také dělal různé slavnosti a zámku se začalo říkat Slezské Versailles,“ říká Tomáš Zemba.
Jedním z jeho vynálezů, který se zapsal do dějin, byly Hodicové kapky. S nimi léčil místní churavé, aby dlouho nesimulovali a šli do práce. „My jejich složení neznáme, ale mělo by být v Postupimi v archivu u pruského krále, kde na to dostal bumážku. Pruský král s nimi dokonce léčil své vojsko. Poprvé to chtěl patentovat ve Vídni, ale tam ho hnali jako šarlatána,“ líčí kastelán s tím, že u Habsburků neměl rudoltický pán vůbec dobrou pověst.
Dalším vynálezem hraběte byla speciální slitina, barva zlatěnka, kterou chtěl všechno pozlatit. Tehdy mu pruský král řekl, aby to nedělal, jinak bude viset na šibenici jako čaroděj. Ale on neposlechl a všechno pozlatil. Kliky, rámy, panty, dokonce i hroudy kamenů. A kdo přijel na zámek, viděl všechno ze zlata. Když projela šlechta na nádvoří, děti převlečené za skřítky vyvážely ze zámeckých sklepů hroudy kamenů nabarvené na zlato. Prostě on si ten život uměl užít,“ usmívá se kastelán.
Zámecké zahrady
Zámek obklopuje nevelký zámecký park, nyní ve stylu francouzských zahrad. Dnes v zahradě najdete nejen geometrické záhony keřů a růží, ale také jedno dochované jezírko. Kdysi tu prý jezírek byla spousta a byly navíc propojené kanály, po kterých se plavily gondoly.
Na zámku se hrálo i divadlo a v zahradách dokonce živé šachy. „V roce 1770, když přijel na návštěvu pruský král Fridrich, nechal hrabě v parku udělat obrovskou šachovnici. Místní lidé se převlékli za šachové figurky a hrály se živé šachy,“ popisuje Tomáš Zemba. Prý se o tom psalo v Pařížských listech.
Posledním šlechtickým rodem byli ve Slezských Rudolticích Čejkové z Badenfeldu. A pak už se na zámku střídali průmyslníci. „Za války byl posledním majitelem koňský handlíř Franz Andres, který spolupracoval s Němci. Na zámku tak bylo výcvikové středisko Hitlerjugend a kanceláře Goebbelsova ministerstva propagandy. Potom se ze zámku stala ruina,“ vyjmenovává kastelán.
V 70. letech byly v rudoltickém sídle sklady krizového zabezpečení státu, které vydržely až do roku 2004. Zámek je dnes po rekonstrukci, kterou obec zvládla s pomocí evropských dotací.
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
