Zamyšlení Leo Pavláta: Biblické „oko za oko“ není zákonem msty

Není mnoho biblických obratů jako právě „oko za oko“, které přešly do běžné řeči. A protože se v Bibli spojení „oko za oko“ nachází v části, kterou křesťanská tradice označuje jako Starý zákon, nabývá mnohdy ještě dalšího významu: má doložit, že mojžíšské vyznání je zaostalé, nemilosrdné, ne-li přímo kruté.

Jako v mnoha jiných případech máme však i tentokrát co činit s neznalostí či v lepším případě s nepochopením.

„Oko za oko“ je zásada známá již z Chamurappiho zákoníku, nejstaršího dochovaného zákoníku světa vzniklého v Babylónii před téměř 3800 lety. „Jestliže plnoprávný občan vyrazil oko plnoprávnému občanu, vyrazí mu oko,“ čteme zde. „Jestliže plnoprávný občan vyrazil zub plnoprávného občana, sobě rovného, vyrazí mu zub,“ stanoví se dále.

Hebrejská Tóra však není Chamurappiho zákoník, i když se od něj v části Druhé knihy Mojžíšovy zdánlivě neliší: „Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu,“ čteme zde. Na Tanach, jak zní hebrejský akronym pro židovské biblické Písmo, však navazuje jeho ústní komentář Talmud. Zatímco Tóra stanovuje základní principy, kodifikovaná ústní tradice určuje, jak je naplňovat. A zde se můžeme setkat s jednoznačným výkladem. „Oko za oko“ zosobňuje princip přiměřenosti a odškodnění. Nejedná se o potrestání, které provede ten, kdo byl zraněn – což už je zřejmé ze samotného textu Tóry – ale o spravedlivý trest z moci veřejné, úměrný charakteru újmy.

Talmud, což hebrejsky znamená učení, to vyjadřuje nadmíru jasně: širší výčet poškození podle něj naznačuje, že i trest je třeba pokaždé zvažovat podle různě utrpěné újmy. Ten výčet by mohl být širší – například o zranění uší či nosu. Nejsou-li uvedena, neznamená to pro pachatele beztrestnost; povinností zákonodárce je určit trest i tentokrát na základě přiměřenosti.

Talmud přitom z jiného úhlu pohledu názorně dokládá, že spojení „oko za oko“ nelze brát doslovně: „Kdyby slepý oslepil jiného, zůstal by snad bez trestu?“ ptá se. A aby nebylo pochyb, jak spravedlivě trestat, vypočítává poškození, která je třeba před vynesením rozsudku vzít v potaz: jsou jimi přímá škoda či újma, bolest, léčení, vynucená nečinnost a z ní vyplývající ztráta a zahanbení neboli trvalé následky.

Biblické „oko za oko“ tak není zákonem msty, ale zásadou, která je vtělena i do našeho dnešního trestního zákoníku. Cituji: „Při úvahách o trestu nutno přihlédnout k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele.“