Zamyšlení Leo Pavláta: O Chanuce se v hebrejské Bibli nepíše

2. prosinec 2018

Dnes večer začíná osmidenní židovský Svátek světel Chanuka. V hebrejské Bibli se s ním však nesetkáme.

Je to zvláštní věc: o svátku Chanuka, kterým si Židé dodnes připomínají vítězství nad řeckými utlačovateli v druhém století před občanským letopočtem, nenajdeme v hebrejské Bibli ani zmínky. Ne snad, že by židovské písemnictví revoltu vedenou rodem Makabejských nezaznamenalo. Právě dvě knihy pojmenované po Makabejských dopodrobna líčí boj Židů za náboženskou svobodu, osvobození Jeruzaléma od krutých vetřelců, vyčištění jeruzalémského chrámu od jejich model i zázrak, k němuž zde poté došlo. Olej z jediného nalezeného džbánku rituálně čistého oleje plál na chrámovém svícnu namísto jednoho dne dní osm, než byl připraven olej nový. Na paměť této legendární události i dnešní Židé zapalují na zvláštním osmiramenném svícnu každý večer o jedno světlo víc, až poslední den svátku všechna září v plné kráse.

Jestliže však Židé takto Chanuku ctí, proč potom nezařadili Knihy Makabejské do svého biblického kánonu? Proč se Chanuka takto liší od ostatních židovských svátků, o nichž naopak hebrejská Bible hovoří?

Židovská tradice nedává na tuto otázku jednoznačnou odpověď a nabízí spíše hypotézy.

Kanonické uspořádání textů hebrejské Bible spadá do konce 1. století. Podle některých vykladačů nebyly Knihy Makabejské do tohoto souboru přijaty, protože druhá z nich nebyla psána hebrejsky, ale řecky. Podle jiné teorie přijatý hebrejský biblický kánon pouze formálně stvrzoval uspořádání staršího data, a proto se v něm relativně pozdní Knihy Makabejské nemohly objevit.

00836927.jpeg

Další vykladači soudí, že Knihy Makabejské nebyly do hebrejské Bible zařazeny z politických důvodů. Její kánon se utvářel nedlouho po prohrané válce s Římem, a mohla panovat obava, že připomínku dávného vítězství nad mocným nepřítelem Římané pochopí jako výzvu Židům k nové vzpouře.

Proč se Knihy Makabejské v hebrejské Bibli neobjevují, však nejspíše vysvětluje vnitrožidovský spor. Kanonizaci hebrejských textů před více než 1900 lety předcházel úpadek makabejského kněžského rodu, jehož dynastie si v pokoleních po vítězném povstání usurpovala úřad velekněze, královský titul a navíc se otevřela helenismu. To narazilo na rozhodný odpor hnutí farizejů, kteří ústně rozvíjeli tradici Tóry. A byli to právě učenci tohoto hnutí, kteří určili kánon hebrejské Bible.

Že v něm Knihy Makabejské nenajdeme, ovšem neznamená, že je židovská tradice zavrhuje. Naopak, řadí je mezi takzvané deuterokanonické spisy, které v tradičním židovském společenství stále patří k uznávaným textům. A dodejme, že vítězný boj Makabejských proti nepřátelské přesile se dočkal i své literární podoby. Knihu „Moji stateční bratři“ amerického spisovatele Howarda Fasta jsem jako kluk četl s nadšením.

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio