Zamyšlení Leo Pavláta: Židovský Nový rok stromů je vyjádřením úcty k přírodě

Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

Dnešním večerem začíná podle židovského kalendáře 15. den měsíce švat, hebrejsky Tu-bišvat, na nějž připadá Nový rok stromů.

Židovská tradice zakotvená v Talmudu ustavila pro každý rok čtyři nové počátky. Prvního dne měsíce elul, zpravidla během září, se připomíná Nový rok desátku ze zvířat. Měsíc poté, 1. tišri, se počíná rok počítaný od stvoření světa, takže tento den značí první měsíc hebrejského občanského kalendáře. Přesně o šest měsíců později, 1. nisanu, se zase otvírá židovský náboženský rok. Tento čas je spjat s východem Židů z egyptského zajetí, ale ve vztahu k měsíci nisan se též počítala léta panování izraelských králů. Konečně čtvrtý židovský nový rok spadá na přelom ledna a února. Tehdy v historické vlasti Židů končí zimní deště, zima se dává na ústup a stromy začínají pomalu kvést. Talmudský učenec Hilel proto v polovině měsíce švat ustavil Nový rok stromů jako dobu, kdy stromy přestávají žít z vláhy předešlého roku a živí se již vodami roku dalšího.

Obecněji Nový rok stromů vyjadřuje především respekt židovské náboženské tradice k přírodě. Ta stromy nahlíží jako obzvláštní Boží dary, neboť Erec Jisrael, Země izraelská, vždy trpěla nedostatkem vláhy. Sama Bible zmiňuje stromy v četných obrazech, jež jim dávají vyniknout jako symbolům dobra a vznešenosti. V žalmech tak například stojí, že „muž, který nestojí na cestě hříšných, je jako strom zasazený u tekoucí vody, který dává své ovoce včas, jemuž listí neuvadá". Na jiném místě žalmů se praví, že „spravedlivý roste jako palma, rozrůstá se jako libanonský cedr".

Duby lemují cestu

Stoupenci židovské mystiky, kabaly, nazývali od 16. století Nový rok stromů též Novým rokem plodů stromů. Zvyk z oné doby – jíst v tento sváteční den plody Země izraelské – se v židovských komunitách zachoval dodnes. Podle kabalistů se požíváním takového ovoce navíc symbolicky vyjadřuje vůle napravit poklesek Adama a Evy, kteří přestoupili Boží zákon a pojedli z plodů rajského stromu poznání.

Nejen nábožensky založení Židé pak připomínkou stromů a ovoce Izraele zdůrazňují svůj zvláštní vztah k zemi praotců. Na území historické Palestiny bylo zvykem židovských rodin zasadit při narození potomka strom: cedr za chlapce a cypřiš za dívku. Děti samy o strom pečovaly, a když nadešel jejich svatební den, větve stromu posloužily jako tyče pro svatební baldachýn. Po vzniku Státu Izrael roku 1948 se ujala nová tradice sázet stromy právě v den jejich Nového roku, tedy 15. dne měsíce švat. Přispívá se tak k zalesnění země, ale neméně upevňuje pouto Židů s jejich historickou vlastí. A tak tomu je dodnes.

Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.