Alois Vojtěch Šembera, učenec z Vysokého Mýta

Alois Vojtěch Šembera se narodil v roce 1807 ve Vysokém Mýtě a do svého rodného města i domu se rád vracel po celý život. Jeho otec byl drobný řemeslník, ale především horlivý čtenář a vlastenec, což mělo na malého Aloise velký vliv. Už jako malý chlapec odchází do Moravské Třebové učit se němčinu nezbytnou pro další studia, ve 12 se pak stává studentem gymnázia v Litomyšli a poté míří do Prahy na filozofii a pak práva. Už v Litomyšli uzavírá celoživotní přátelství s budoucími významnými osobnosti, třeba právníkem a politikem Braunerem nebo Františkem Matoušem Klácelem, filozofem a blízkým přítelem Boženy Němcové.

Dějiny, mapy, jazykověda

Šembera se zpočátku sice živil svým právnickým vzděláním, ale to nikdy nebylo vše. Postupně zasahuje do řady dalších oborů. Je to třeba nakladatelská činnost, když vydává populární kalendáře, aby v nich obyčejný lid vzdělával k lásce k českému jazyku a historii českého národa.

Odkaz svého otce připomínala jeho dcera Zdeňka až do své smrti|foto:Regionální muzeum ve Vysokém Mýtě

Jako historik například napíše dodnes zřejmě nepřekonané dějiny Vysokého Mýta, zabývá se také dějinami rodu pánu z Boskovic, historií Olomouce, ale také Mongolů atd. K jeho historickým objevům patří i nález hrobky Karla ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí. Unikátní je také Šemberova kartografická činnost, velká mapa Moravy.

Alois Vojtěch Šembera se brzy významně zapisuje do obecného povědomí i jako jazykovědec. Vydává Dějiny řeči a literatury československé, zabývá se možná jako první u nás podrobněji českými a moravskými dialekty.

Je také spoluautorem základní české právní terminologie, když překládá říšský zákoník do češtiny. A při svém mnohaletém působení jako profesor české řeči na univerzitě ve Vídni tam spolu se svým kolegou Jánem Kolárem vytváří centrum české řeči a vzdělanosti. Jeho vídeňské přednášky i salón navštěvuje řada budoucích významných osobností včetně mladého Tomáše Masaryka.

Rukopisy odhalil dřív než Masaryk

Nesmazatelné stopy zanechal Šembera ve svém rodném Vysokém Mýtě, kde rád trávil prázdniny i v dobách, kdy žil a učil ve Vídni. Díky němu se například hrálo ve městě první české divadelní představení, založil tam knihovnu, archiv a v jeho rodném domě vzniklo vysokomýtské muzeum se sbírkou jeho bohaté pozůstalosti. Je tam také mnoho desítek dopisů od řady slavných českých učenců a spisovatelů jako Němcová, Palacký, Erben a další. Především ale Šembera zabránil zbourání unikátního středověkého opevnění města včetně jeho bran. Ty se mu pak podařilo nejen zachránit, ale i sehnat peníze na jejich opravu.

Když slavil profesor Šembera sedmdesátiny, řadil se k nejvýznamnějším osobnostem své doby, je uznáván a ctěn, dostává obrovské množství gratulací a ocenění. O pár let později se ale stane něco, co z něj udělá naopak osobu nežádoucí.

Jako jazykovědec si nemůže nechat pro sebe skutečnost, že rozpoznal nepravost údajných staročeských památek Rukopisu královedvorského a zelenohorského. Je to o 10 let dříve, než se do sporu zapojil například T. G. Masaryk, který, ač Šemberův přítel, se na jeho stranu tehdy nepostavil. A tak se z uznávaného milovaného učence stává v podstatně nepřítel českého národa. To možná také ubralo Šemberovi několik let života. V roce 1882 umírá a je pohřben na hřbitově ve svém rodném Vysokém Mýtě.