Zeleninová sója z Japonska lahodí i českým zahrádkářům. Snadno se pěstuje a prospívá zahradě
Chiba green se začíná prosazovat na českých zahradách. Sklízejí se zelené lusky s plně vyvinutými semeny v mléčné zralosti. Chuť semen je po povaření velmi lahodná a nasládlá.
„Letos jsem poprvé nasel chiba green zhruba v polovině května do teplé země, podobně jako fazolky. Tahle zeleninová sója se ale nepne jako fazolky. Dělají se větší keříky a lusky na tom dozrají. A vaším úkolem je jen zalévat. Žádný škůdce ani žádná choroba si této zeleniny z Japonska nevšímá,“ říká zahradník František Hlubocký.
Bobovité rostliny jsou pro zahradu požehnáním
Ať zasejete fazole, hrách, sójové boby, zkrátka všechny vikvovité neboli bobovité rostliny, uděláte dobře zemině na vaší zahradě.
Čtěte také
„Tyto rostliny mají totiž na kořenech malé hlízky a v tom žijí bakterie, které čerpají ze vzduchu dusík. Takto té rostlině pomáhají s výživou. Dusík si rostlina obstará sama, a když uschne, tak všechno dobré v půdě zůstane. Nemusíme hnojit ledkem,“ vysvětluje zahradník Hlubocký.
Syrové fazole do salátu rozhodně nepatří!
Pozor na fazolové boby. Otravy způsobené konzumací tepelně neupravených fazolí nejsou u nás výjimkou. Otravy se vyskytují například u malých dětí, které si s fazolemi hrají na zahradě a láká je jejich barevnost. Známé jsou i otravy dospělých, kteří například přidali syrové fazole ze zahrádky do zeleninového salátu.
Nejvíce jedovatých látek obsahují právě nezralé fazolové boby. Dobrá zpráva je, že náš domácí fazol obecný je z běžně konzumovaných fazolí ten méně jedovatý. Nebezpečnější jsou boby z fazolu měsíčního a fazolu šarlatového.
„Fazol šarlatový je jedlý, ale musí se vařit déle. Nicméně vařením se jedovatá látka spolehlivě rozkládá a fazole se dají bezpečně jíst. Jsou velmi chutné a zdravé,“ říká zahradník František Hlubocký.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.