Žena myslivec? V budoucnu jich bude možná víc než mužů
Myslivec sedí na posedu s flintou a čeká na jelena. I takhle může v očích laika vypadat představa o myslivosti. Těžiště práce každého myslivce je ale jinde.
„Střílení je v našem oboru až na posledním místě. Na prvním je naopak péče a celoroční starost o přidělenou honitbu, kde myslivec působí. Patří k tomu jarní sčítání zvěře, její posuzování, v zimě přikrmování, a také zvelebování krajiny například výsadbou stromů,“ vyjmenovává aktivity myslivec a kynolog Martin Jelínek z Heřmanova Městce a přidává zajímavou informaci o tom, že v poslední době velmi přibývají ženy se zájmem o myslivost.
Myslivec musí znát výborně svou honitbu, kde vykonává myslivost. Teď na jaře provádí sčítání zvěře a na základě toho pak vytvoří orgán Státní správy myslivosti plány, kde a jak se bude zvěř lovit. Co se týká současného stavu zvěře v České republice, na některých místech je přemnožená černá zvěř a vysoká. Ale je to lokální. Na Chrudimsku je podle Martina Jelínka stav v normě.
Myslivcem nejdřív za rok
Myslivost je v poslední době velmi vyhledávaným koníčkem, a to mezi mladými i staršími lidmi. Zajímavé je, že velký zájem je ze strany žen. Není podmínkou, aby měl myslivec zbrojní průkaz.
„V současné době jsou v kurzech o první lovecký lístek opravdu hlavně ženy. K myslivosti se hlásí kvůli svým loveckým psům, které si pořídily a chtějí je dál rozvíjet v tom, k čemu byli vyšlechtěni. Noví zájemci o myslivost musejí složit zkoušky. Je to běh zhruba na rok. Nejdříve je čeká teorie, vyhledání místního spolku, kde se pořádají myslivecké zkoušky. Teorie se skládá ze sedmi předmětů. Uchazeči o lovecký lístek jsou vzděláváni v teorii a potom získávají zkušenosti z praxe se starším myslivcem přímo v honitbě,“ vysvětluje Jelínek.
Okresní myslivecký spolek sdružuje jednotlivé honitby na svém území. Myslivec je přijat za člena v rámci určité honitby, musí mít povolenku k lovu a působí jen na území, ke kterému má oprávnění.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
