Židovské přistěhovalectví do Izraele

Hebrejsky se "přistěhovalectví" řekne "alija", což doslova znamená "vzestup". Od vyvrácení židovské státnosti Římany roku 70 Židé nikdy zcela neopustili zemi svých předků, i když ve své většině žili rozptýlení na různých místech světa. K masivnějšímu přistěhovalectví však dochází až od 80. let 19. století, kdy v Rusku a na Ukrajině došlo k velkým protižidovským pogromům.

Židovská historie rozlišuje 5 předválečných vln přistěhovalectví. Během první z nich, v letech 1882 - 1904, se do Palestiny, tehdy spravované Turky, vystěhovalo na 25 000 Židů především z Ruska, Polska, Ukrajiny, Rumunska a Jemenu. Založili některá významná sídla - například Rišon Lecion či Zichron Jaakov. V nesmírně obtížných klimatických a přírodních podmínkách, tváří v tvář arabskému nepřátelství tito přistěhovalci položili základ zemědělských usedlostí, jejichž půda byla předem vykoupena. První židovští přistěhovalci současně systematicky pěstovali hebrejštinu jako společný jazyk, založili základní vzdělávací a veřejné instituce.

Druhá alija z let 1904 - 1914 přivedla do Erec Jisrael dalších 40 000 Židů, především z Ruska. Mnozí z nich byli stoupenci socialistických sionistických hnutí. V tomto prostředí se zrodila i myšlenka kibuců, společné práce na společném majetku bez individuálního vlastnictví. V Erec Jisrael byly založeny první židovské politické strany, vznikly další osady. Roku 1909 tak byly položeny i základy Tel Avivu.

Třetí vlna židovského přistěhovalectví směřovala do Palestiny v letech 1919 - 1923, tedy krátce poté, co se její území ocitlo pod britskou správou. V Balfourově deklaraci z listopadu 1917 získalo sionistické hnutí záruku, že se mandátní Palestina stane židovským národním domovem. Do Erec Jisrael přišlo s třetí alijou na 35 000 židovských imigrantů především z Ruska a Rumunska. Dál postoupilo obdělávání půdy, vznikly další usedlosti zejména v údolí Jezreel. Na obranu přistěhovalců před arabskými útoky byla ustavena organizace "Hagana".

Během čtvrté přistěhovalecké vlny v letech 1924 - 1928 emigrovalo do Erec Jisrael přibližně 80 000 Židů, především z Polska, kde byly zavedeny diskriminační protižidovské zákony. Mezi nově příchozími byli ve větším počtu zastoupeni i ortodoxní Židé.

Pátou aliju z let 1930 - 1939 tvořili zejména Židé, kteří prchali z Evropy před nacisty. Britská protiimigrační politika způsobila, že do britské mandátní Palestiny přišlo pouze 145 000 Židů, z nich 15 000 tajně. Množství dalších, kteří se v Palestině mohli zachránit, tak padlo za oběť nacistické genocidě. Zkušenost i odborná zdatnost nových přistěhovalců výrazně přispěly k dalšímu rozvoji židovského zemědělství, obchodu i průmyslu, přestože v letech 1936 - 1939 museli Židé čelit vystupňovanému arabskému násilí.

Přistěhovalectví do Erec Jisrael se dále pronikavě zvýšilo po skončení války. Do vyhlášení samostatného izraelského státu v květnu 1948 se židovská populace v britské mandátní Palestině zvýšila o 130 000 osob a krátce po získání samostatnosti židovský stát přijal na 320 000 Židů z Iráku a Jemenu. Spolu s nimi přijížděly i desetitisíce Židů, kteří přežili válku v Evropě.

Počátkem 50. let schválil izraelský Kneset zákon o návratu, který všem Židům na světě zaručuje izraelské občanství. Tím se naplňuje i hlavní myšlenka sionismu - zaručit Židům život ve vlastní zemi. Na tomto základě Izrael poskytl útočiště i více než milionu Židů, kteří se sem vystěhovali po pádu komunistického režimu ze zemí bývalého Sovětského svazu.

Izraelský stát vznikl 51 let po konání 1. sionistického kongresu. Dnes, kdy si připomínáme 110 let od basilejského shromáždění, ztělesňuje moderní, dynamicky se rozvíjející Izrael úspěch ideje sionismu. K letošnímu Dni nezávislosti žilo v Izraeli 5 415 000 Židů, kteří tvořili 76 % izraelské populace.