Zlatá ulička na Pražském hradě bývala sídlem zlatníků. Pestrobarevnou podobu jí dal Jiří Trnka

13. září 2020

Uličku mezi Bílou věží a Daliborkou tvoří na Pražském hradě barevné domečky pohádkového vzhledu. Skromná obydlí vznikala v hradebních obloucích obranné zdi už od konce 16. století a byla obývána až do 2. světové války. Nynější podoba Zlaté uličky pochází z roku 1955 a po nedávné rekonstrukci je v domečcích umístěna expozice o životě v uličce v posledních pěti stoletích.

Základem pro vznik Zlaté uličky se stal nepravidelný, čtyři až osm metrů široký terénní pás mezi dvěma hradbami na hraně přírodní rokle – Jeleního příkopu. Severní parkánové opevnění Hradu začal budovat architekt Benedikt Ried krátce po roce 1484, kdy se král Vladislav Jagellonský rozhodl přesídlit ze Starého Města na Hrad.

Hradební zeď doplňovaly tři obranné věže: Prašná věž (Mihulka) na straně západní, Daliborka na straně východní a Bílá věž mezi nimi. Mezi Daliborkou a Bílou věží byla hradba směrem do parkánu vyztužena dvanácti stejnými arkádovými oblouky, které sváděly k myšlence jednoduše je uzavřít a využít jako nouzová primitivní obydlí. Nejstarší písemné zprávy o nich pocházejí ze šedesátých let 16. století.

Obývací pokoj v domku jasnovidky Matyldy Průšové

K zásadní úpravě severní hradební zdi došlo teprve za vlády císaře Rudolfa II. v letech 1591 až 1594. Tehdy vznikla horní arkádová nástavba. Oblouků mezi Bílou věží a Daliborkou bylo nyní jedenadvacet. Nad nimi vznikla zděná obranná chodba s trámovým stropem. Dřívější domečky byly v té době zbořeny a jejich pozůstatky zmizely ve zvýšeném násypu parkánu.

Za Rudolfa v uličce bydleli hradní střelci

V roce 1597 požádali „střelci při branách Pražského hradu“ císaře Rudolfa II. o svolení oblouky zazdít a udělat si v nich komůrky. Ty měly zabírat jen hloubku výklenků. Císař svolil. Střelci ovšem nedostali nové příbytky darem. Budovali je na vlastní náklady. A také je prodávali a kupovali, nejdříve mezi sebou a později i jiným osobám, které do jejich sboru nepatřily.

A kde vzala Zlatá ulička své jméno? Jejími obyvateli se po hradních střelcích stali drobní zlatotepci, kteří sem utíkali před cechovními zákony, striktně uplatňovanými ve všech pražských městech.

Domky se brzy začaly rozšiřovat směrem do uličky různými přístavky a topeništi. Přístavky vznikaly i při protilehlé románské zdi a stěně hradního purkrabství. Prostor uličky byl nakonec tak stísněný, že místy nedosahoval ani šíře jednoho metru. Při asanaci v roce 1864 byly přístavky, kotce a dřevěné kolny odstraněny a ponechány pouze domky podél severní hradby.

Obranná chodba nad domky ve Zlaté uličce

Po druhé světové válce kancelář prezidenta domky od posledních majitelů odkoupila. Celková úprava Zlaté uličky byla dokončena v roce 1955 pod vedením architekta Pavla Janáka. Barevné řešení fasád navrhl malíř a filmový tvůrce Jiří Trnka.

Zatím poslední rekonstrukci zažila Zlatá ulička v letech 2010 až 2011, kdy do ní byla zavedena nová kanalizace a obnovena dlažba. Domečky byly staticky zajištěny a opraveny, obnoveno bylo i Trnkovo barevné řešení všech průčelí. Řada cenných prvků byla restaurována také v Obranné chodbě a v Bílé věži. Tam je k vidění unikátní zbrojní expozice.

Domky jsou zařízeny tak, aby ukazovaly život ve Zlaté uličce v průběhu staletí. A tak je zde možné nahlédnout například do příbytku střelce, do domku jasnovidky Matyldy Průšové, do krčmy v čísle 16 i do domku číslo 22, kde chvíli žil spisovatel Franz Kafka. V letech 1916 až 1917 si domek pronajal od své sestry Otýlie Davidové. Vzdálen rušnému centru Prahy se tu věnoval literární činnosti a právě v tomto domku psal povídky do sbírky Venkovský lékař.

Areál Pražského hradu je otevřen každý den od 6 do 22 hodin. Zlatou uličkou můžete projít v rámci návštěvnických okruhů od 9 do 17 hodin.

Spustit audio