Zpátky do lavic! Připravte děti na změnu režimu už o prázdninách

Podle psycholožky Andrey Šmejdové univerzální správný čas na přípravu neexistuje, ale pro většinu dětí platí, že stačí začít ve druhé polovině srpna. „Třeba u prvňáčků ta příprava vlastně začíná už zápisem na jaře, a pak pozvolna pokračuje,“ vysvětluje. Důležitá je podle ní i úprava denního režimu, postupně posunout dobu usínání a vstávání, aby děti nebyly prvního září v šoku.

Psycholožka Andrea Šmejdová|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

Pokud se dítě do školy netěší, je dobré pátrat po důvodu. „Možná ho někdo nevystrašil? I nevinné věty typu ‚ve škole tě srovnají‘ mohou dítě zbytečně vyděsit,“ upozorňuje psycholožka. Základem je komunikace, ptát se, co dítěti dělá starosti, a konkrétně popisovat, co ho čeká, včetně pozitivních stránek školního života.

Zapojte děti do příprav

Jedním z účinných způsobů, jak zmírnit obavy, je dát dětem pocit kontroly. „Pojď, obalíme spolu sešity, vyber si nový penál nebo pastelky,“ doporučuje Šmejdová. Během těchto činností se dá o škole mluvit nenápadně a přirozeně, což pomáhá otevřít i méně sdílné děti. Pomoci může také kontakt se spolužáky ještě před začátkem školního roku. Vědomí, že ve třídě bude kamarád, snižuje nejistotu.

Plánovací tabulka na lednici může být dalším nástrojem, jak dát dětem přehled o tom, co je čeká. Nehodí se pro každého, ale zejména mladším dětem přináší jistotu a pocit očekávání. „Je to o tom, aby návrat nebyl velkým krokem do neznáma,“ dodává psycholožka.

Čtěte také

Vztahy mezi rodiči a učiteli se horší. Rodičovské skupiny na WhatsAppu škodí všem, varuje ředitelka školy

A co když dítě mělo v minulém roce nepříjemné zkušenosti třeba se spolužáky nebo učitelem? Andrea Šmejdová radí především otevřeně mluvit a hledat cesty, jak zážitky zpracovat. „Ne všechno, co není ideální, je nutně špatně. I náročnější situace může dítě posílit, pokud má doma podporu,“ říká. U skutečně závažných problémů, jako je šikana, je podle ní nutné okamžitě vyhledat řešení, případně odbornou pomoc.

Známky nejsou vše

Známky samy o sobě nejsou nejdůležitějším měřítkem úspěchu dítěte. Mnohem větší hodnotu má to, co si ze školy skutečně odnese. Znalosti, dovednosti a schopnost samostatně přemýšlet. Školní výsledky se navíc mohou lišit podle náročnosti školy či učitele, a proto je klíčové zaměřit se spíše na snahu a pokrok než na číslo v žákovské knížce.

Podpora a pochvala za úsilí dítě motivují k učení více než tlak na samé jedničky, který často vede spíše ke stresu než k opravdovému zájmu o nové poznatky. „Důležité je, aby se dítě snažilo, ne aby mělo samé jedničky. Podpora a pochvala za snahu jsou cennější než tlak na známky,“ uzavírá Andrea Šmejdová.