Na návštěvě v Ústí nad Orlicí u Ervína Kukuczky

Po smrti matky byl poslán do německého výchovného ústavu a po návratu bylo jeho dětství v Jablunkově poznamenáno vážnými konflikty s nevlastní matkou. Od třinácti let v podstatě vyrůstal sám a vyučil se ocelářem v Třineckých železárnách, kam také po vojně nastoupil.

Kvůli svým politickým názorům musel Erwin Kukuczka železárny opustit a vydal se do Prahy, kde nejdříve působil jako zmrzlinář, valcíř chodníků, ale brzy se dostal do prostředí Divadla Orfeus. Jako herec se seznámil s řadou osobností českého undergroundu, velké přátelství ho pojilo s Egonem Bondym. Ten si často četl Kukuczkovu poezii a také mu doporučil, aby uvažoval o studiu teologie.

Erwin Kukuczka v roce 1969 nastoupil na Husovu československou bohosloveckou fakultu v Praze, ale kvůli svým postojům a názorům byl donucen studium přerušit. Přijal nabídku spolužačky a přesídlil na faru ve Svitavách, kde pracoval jako dělník v textilce Vigona. Do Prahy se ale opět vrátil. Tentokrát se stal ošetřovatelem na protialkoholním oddělení Psychiatrické léčebny v Bohnicích. Při nočních službách opisoval díla Jaroslava Seiferta, básníků Skácela, Mikuláška nebo Bondyho a začal je vydávat ve vlastní edici Louč.

V roce 1974 se oženil s Lidmilou Řehákovou, farářkou Církve československé husitské a přestěhovali se do Hostinného. V sousedním Vrchlabí Erwin Kukuczka pracoval jako ošetřovatel v nemocnici. V Hostinném na faře zprostředkoval setkání Egona Bondyho s Václavem Havlem. V roce 1976 začal Erwin Kukuczka působit jako kazatel, ale vysvěcen byl až v roce 1989.  Z Hostinného se Erwin Kukuczka stěhoval do Hlinska a poté do Ústí nad Orlicí. Má tři děti a jako kazatel působí v Žamberku a Nekoři. Spolupracuje s Českým rozhlasem, jeho zamyšlení můžete slyšet například v magazínu Mezi nebem a zemí.