Zamyšlení Leo Pavláta: Stromům patří v židovství zvláštní pozornost

9. únor 2020

Na 15. den hebrejského měsíce švat, připadá letos židovský svátek Nového roku stromů.

O svátku Tu bišvat nenajdeme zmínky v Tóře, biblických Pěti knihách Mojžíšových, ale až v ústním komentáři Talmudu. Zde se hovoří o čtyřech nových rocích, z nichž tři souvisejí s oddělováním desátků. Tyto desátky ze zvířat, zeleniny a plodů stromů odvádělo v biblických dobách jedenáct izraelských kmenů rodu Levi, protože ten v Zemi zaslíbené nevlastnil půdu a byl výlučně pověřen službou v jeruzalémském chrámu. 

V židovském náboženském kalendáři se z těchto slavností do dneška každoročně zachovala jen připomínka plodů spjatá s oslavou krásy a užitečnosti stromů. Jejich působivost a velkolepost ostatně navozuje už samo hebrejské označení. 

Tak Nový rok stromů se nazývá Roš hašana leilanot. Výraz pro strom „ilan" má v něm přitom ještě další obsah jako „ten, kdo budí bázeň" a „velmož". Co víc, od 13. století se v literatuře mystické kabaly objevují vyobrazení, která jednotlivé úrovně stvoření a vesmíru zpodobují jako stromy s kořeny a větvemi. Tyto kresby se nazývají ilanot a až symbolicky zdůrazňují mocný význam, který židovská tradice stromu přikládá. 

Strom se ovšem hebrejsky řekne také „ec". Tak je tomu v biblickém příběhu stvoření a je podivuhodné, jaké další výrazy v hebrejštině začínají těmito dvěma písmeny. Strom je tak jimi například zahrnut v počátku hebrejského slova „samostatnost" stejně jako jimi začíná výraz, který v sobě slučuje sílu, moc či pevnost. Obdobně hebrejská písmena označující strom najdeme na počátku slova s významem osobitost či identita, zatímco v jiném slově uvozují to, co považujeme za podstatné nebo důležité. A písmena slova strom najdeme hned zkraje i v hebrejském výrazu pro základ a podstatu nemluvě o tom, že ani slova „rada" či „kost" nelze hebrejsky vyslovit, aniž abychom na počátku nezaslechli „ec" neboli „strom".  

Je-li strom takto hluboce ukotven v jazyce Židů, je jen přirozené, že v biblických textech i komentářích najdeme četné příměry propojující stromy s člověkem. „Čemu se podobá ten, jehož učenost převažuje nad jeho činy?" píše se například v Talmudu. „Stromu s mnoha větvemi, ale málo kořeny. Když přijde vítr, vyvrátí ho. Čemu se však podobá ten, jehož skutky převažují nad učeností? Stromu s málo větvemi, ale mnoha kořeny. I kdyby přišly všechny větry světa a opřely se do něho, nepohnou s ním z místa". 

Sluší se i takto připomenout velebnost stromů v předvečer svátečního dne, který Židé oslaví hostinami s jejich plody a v Izraeli navíc vysazováním nových stromků.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio