Adikts mi pomohli zbavit se Hojera, popisuje herec Petr Uhlík. Seriál podle něj drogy neglorifikuje

„Seriál je jedinečný v tom, jak se vnímá dobro a zlo. V centru je vyšetřovatel Jiří Markovič a skrze něj pak vnímáme zlo, které je kolem,“ popisuje herec, jak se tvůrcům podařilo vybalancovat eticky spornou hranici, která svádí k popularizaci zločince na úkor kriminalisty.

Čtěte také

Vrazi nejsou jen monstra, říká režisér filmu Manželé Stodolovi. Dělat z psychopatů celebrity je zvrácené, oponuje filozof

„Nikdy postavy nevnímám tak, jestli jsou záporné, nebo kladné. Myslím, že to jsou obecné vlastnosti, ale podkategorií charakteru je podstatně víc. Každá kladná postava má v sobě něco záporného a naopak. Takže v této černobílé optice se moc často nepohybuju,“ popisuje, jak přistupuje ke svým rolím.

Po odvysílání série se herci ozývali diváci, že se ho tak trochu bojí. „Psali třeba, že se jim už tři dny o mně zdá. Nebo že se probudili a viděli můj obličej vedle sebe. Jsou to docela konkrétní případy, které mne neustále překvapují. A ještě asi nedokážu říct, jestli mi to je, nebo není, příjemné. Určitě je to zpráva, že to lidi zasáhlo, což je důležité,“ uvažuje Uhlík.

Herec se také nedávno objevil také v hojně diskutovaném seriálu Adikts, který popisuje jakési fiktivní superhrdiny, kteří své výjimečné schopnosti získávají prostřednictvím drog.

„Adikts jsem začínal točit asi 14 dní poté, co jsme dotočili Hojera. Takže ve mně tedy nemusela nastat ,střídavá péče‘ o obě role. Tím pádem jsem mohl Hojera uzavřít a zrychleně hledat novou postavu,“ popisuje, jak mu nová role pomohla setřást ze sebe komplikovanou postavu vraha.

Čtěte také

Skutečný major Zeman, jak ho chtěl dramaturg Jiří Procházka, není v seriálu, ale v knihách

Adikts budí vášně

Seriál Adikts vznikl s deklarovaným záměrem působit preventivně, vzbudil ale polemické reakce. Kritizovali ho také adiktologové, podle kterých může k užívání drog naopak inspirovat.

„Můžu se vyjádřit jenom k umělecké rovině, kterou jsme mohli ovlivnit a neseme za ni zodpovědnost. Podle mne to rozhodně není seriál, který glorifikuje drogy,“ hodnotí Petr Uhlík. Jeden tábor kritiků totiž seriálu vyčítá právě to. Druhý naopak, že jimi straší, což je metoda, která jako prevence podle nich nefunguje.

„Tyhle dva tábory se potkaly vedle sebe a přijde mi to zábavné pozorovat, protože oba dva cítí k tomu projektu nenávist, ale zároveň si myslí úplný opak,“ usmívá se s nadhledem představitel Maxe.

Problém podle něj neleží v drogách samotných, ale v člověku jako takovém. „Substance vyhledává proto, že mu aktivují něco, co v sobě sám postrádá. Každý člověk má v sobě nějaké díry, se kterými se buď dokáže nějak vypořádat, nebo ne. A pak se uchýlí k nějaké zkratce,“ zamýšlí se herec.

Co pro něj znamená divadlo? Cítí se lépe před kamerou, nebo na jevišti? A jaký má vztah k rozhlasové tvorbě? Odpovědi si poslechněte v audiozáznamu nebo si pusťte video.