Břetislav Tureček: Vyhnání libyjské ministryně aneb přehlížené úskalí Abrahámovských dohod
Koncem srpna došlo k diplomatickému incidentu, který zaujal celý Blízký východ. Přes izraelská média se dostala na veřejnost informace, že libyjská ministryně zahraničí v Římě tajně jednala se svým izraelským protějškem. V Libyi vypukly nepokoje, ministryně byla sesazena a raději uprchla ze země.
Opět se ukázalo, že na Západě vyzdvihované sbližování Izraele s některými arabskými státy nemá podporu veřejnosti na Blízkém východě.
Čtěte také
Ponechme stranou některé pikantní okolnosti – například tu, že schůzku ministryně Nadžly al-Mankúšové se šéfem izraelské diplomacie Elim Kohenem předem posvětil libyjský premiér Abd al-Hamíd ad-Dabíba.
Tedy politik, který ji hned po vypuknutí skandálu vyhodil z vlády a který loni tajně jednal s ředitelem izraelského Mosadu Davidem Barneou. V arabském světě totiž není ve hře jenom otázka, zda s Izraelci udržovat kontakty, ale také jestli a případně jak o nich informovat veřejnost.
Diskrétní politické schůzky jsou ve světě běžné. Utajují se nejčastěji, aby se rozhovory nezadrhly, aby média a veřejný zájem nedostaly vyjednávače předčasně pod tlak a podobně. Jenže na Blízkém východě a ve vztahu k Izraeli vstupuje do hry ještě jedna komplikace, vlastně ta nejzásadnější – nikým nevolené arabské režimy obvykle s Izraelem udržují kontakty, nebo dokonce vylepšují vztahy v rozporu s postoji vlastní veřejnosti.
Další z Ben Gvirových afér
Prvními arabskými státy, které navázaly s Izraelem vztahy, byly Egypt a Jordánsko, a to už před 44, respektive 29 lety. Přesto se dodnes mluví o tom, že tento mír je mírem studeným a obě arabské země vykazují v průzkumech veřejného mínění dlouhodobě nejvíce protiizraelské nálady.
Čtěte také
Před třemi lety byly s velkou pompou uzavřeny takzvané Abrahámovské dohody, které zastřešil tehdejší americký prezident Donald Trump. Jeho Dohoda století, tedy mír mezi Izraelem a Palestinci, skončila fiaskem, a tak dojednal „mír“ se státy, které s Izraelem žádné konflikty neměly – Spojenými arabskými emiráty, Bahrajnem, Marokem a Súdánem. Všechny si za to nechaly něčím velkým od Američanů zaplatit, a tak než o Abrahámovských dohodách, je možná trefnější mluvit o abrahámovských obchodech.
Teď Washington chystá největší z těchto obchodů – oficiální navázání vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. Joe Bidenovi to má pomoci ke znovuzvolení, Saúdské Arábii k americkému jadernému programu a zbraním, Izraeli k napravení vztahů s Bílým domem i s arabským světem.
Čtěte také
A o svou odměnu se hlásí i Palestinci – za to, že nebudou veřejně kritizovat fakt, že je další arabský režim hodil – stejně jako před třemi lety – přes palubu, mají dostat od Saúdů pořádný balík peněz a od Izraele kosmetické uvolnění restrikcí na okupovaných územích.
Nic z toho ale nemá skutečnou podporu arabské veřejnosti. Ta evidentně na žebříčku hodnot stále drží výše osud Palestinců žijících už déle než půl století pod izraelskou okupací než ekonomické a mocenské kalkulace svých politiků.
Incident s libyjskou ministryní se odehrál jen pár dní poté, co izraelský ministr národní bezpečnosti Itamar Ben Gvir opět připomněl, že si Izraelci do vedení země zvolili i otevřené protiarabské rasisty. Prohlásil, že právo Židů pohybovat se po okupovaných územích je důležitější než právo místních Arabů.
Ve zdejších médiích prošel Ben Gvirův projev prakticky bez povšimnutí a nekomentoval ho ani žádný z českých politiků, kteří se jindy k izraelské problematice tak rádi vyjadřují. Jenže to neznamená, že když se další z Ben Gvirových afér podařilo udržet stranou zájmu v Česku, neví o ní okolní svět – projev coby rasistický odsoudily mimo jiné Spojené státy i některé vlivné židovské organizace brojící proti antisemitismu.
Arabský svět je na izraelskou politiku vůči Palestincům pochopitelně ještě háklivější. Libyjská exministryně Mankúšová o tom může zpětně přemýšlet ve svém londýnském útočišti. A Saúdové musejí doufat, že než se lukrativní obchod s Američany a Izraelem podaří dojednat, v Jeruzalémě už zase bude jiná, kultivovanější vláda.
Autor je vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
