Petr Fischer: Čas pomsty, čas odvety, čas naděje
Odporné vraždění Hamásu v izraelských kibucech a vesnicích nelze omluvit a pochopit. Neexistuje totiž „dobrá vražda“, zabíjení pro ideu či vyšší cíl, jak v konfliktu se Sarterem, který jako ideolog Velkých dějin tvrdil opak, kdysi jasně za nás za všechny a pro jednou vyslovil Albert Camus. Ani touha po samostatném palestinském státu, ani odpor proti okupantovi, jak Izrael vnímají Palestinci, nemůže ospravedlnit tak hnusné násilí, jaké viděl celý svět na všemožných videích.
Bombardování Gazy izraelskými vojáky se zase chápe jako nutná odveta za násilí Hamásu, trestná výprava proti násilníkům, kteří bezhlavě zabíjeli s cílem odstrašit a ponížit nepřítele nechutnou dehumanizací. Jako by vražděni ani nebyli lidé, ale jen kusy masa.
Čtěte také
Jenže i zprávy z Gazy se nesou v dehumanizačním duchu: zatímco izraelské oběti už mají tváře a osobní příběhy, z druhé strany přicházejí jen čísla. Jsou to bestie, které musíme zničit, zní z izraelské strany, jako by to platilo pro všechny v Gaze, kteří jsou politicky nějak spoluodpovědní za to, že Hamás, který Gazu ovládá, vsadil na mediální genocidní taktiku.
Je šílené, jak snadno přijímáme, že TOTO JE VÁLKA, v níž nemůžeme být než nepřítelem, a musíme tedy přijmout i genocidní logiku, jež je zrcadlovým odrazem nepřítelovy etnické nenávisti.
Úcta ke všem mrtvým
Oprávněná snaha Palestinců po vytvoření samostatného státu, který jim dlouhá desetiletí slibuje světové společenství, vzala útokem Hamásu za své. Podřezávání dětí a zabíjení matek a střílení mladých a starých jen tak pro zábavu je lidsky tak vypjaté, že by jen blázen pod tímto perverzním tlakem v takové věci TEĎ ustupoval.
Čtěte také
Palestinci zabíjejí svůj sen i sami sebe, protože jen těžko se teď bude vysvětlovat, že ne všichni jsou hrdlořezové, že situace v Gaze je desetiletí bezútěšná, že palestinská mládež je vykořeněná a zoufalá, a tudíž snadno manipulovatelná směrem k teroristické radikalizaci.
Že bez lepší perspektivy agresivita ještě poroste, tak jako roste mezi laboratorními zvířaty, jež jsou podobně jako lidé v Gaze hustě stlačena na sebe v ohraničených akváriích. A že za toto společenské a ekonomické vyhnívání nese spoluodpovědnost i druhá strana tohoto dějinného sporu.
Právě teď žijeme „čas pomsty“ (je to tak, zkusme si to všichni říct nahlas), která se musí rychle změnit v odvetu a ta zase v nové spravedlivější uspořádání věcí, pokus o naplnění dávné vůle světového společenství.
Čtěte také
Vhodný okamžik, ta správná chvíle přijde. Nemylme se, jakkoliv teď jsou oči a mysli lidí zatemněny stejně spravedlivým rozhořčením, ba hněvem způsobeným odporným násilím Hamásu, jehož bojovníky by řada lidí trestala jejich vlastními zbraněmi a metodami.
Válka skoro nerozlišuje, maže drobné rozdíly, které z nás dělají lidskou společnost. Které umožňují vidět komplexní svět, složitost konfliktů a jejich řešení, které dokážou nakonec vytvořit možnosti, v nichž se zohledňují nároky a potřeby těch, kdo jsou vyhroceným konfliktem unášeni jako lidé bez vůle a naděje.
Emoce jsou počátkem každého morálního rozhořčení, každého morálního činu, jsou však špatným rádcem ve věcech politické spravedlnosti a práva, zvlášť když je pohání a množí idea kolektivní viny, spravedlivé války, spravedlivého násilí.
Čím dříve se zbavíme vylučující a zároveň zrcadlové logiky války, tím dříve přes mlhu nenávisti a pomsty uvidíme následky vzájemného násilí na bojišti a temnou budoucnost možná ještě horší, než je děsivá současnost. Změna začíná úctou ke všem mrtvým, kteří mají svá jména. Brutální vrazi ať propadnou opovržení a lhostejnosti.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
