Petr Fischer: Cesta na Tchaj-wan a hodnotová politika
Bývalý prezident Miloš Zeman razil ekonomickou diplomacii a politiku všech azimutů, přesto jezdil často do Číny a Ruska, ale nebyl v Americe a vlastně málo i v Evropě, kde sídlí drtivá většina českých obchodních partnerů. Vláda Petra Fialy přišla s obnovením havlovské tradice v zahraniční politice, tedy s prosazováním hodnotové politiky lidských práv, kterou nesmí zastínit obyčejné ekonomické zájmy.
Z tohoto hlediska je možné vidět i cestu předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové na Tchaj-wan. Vyjádření solidarity se zemí, se kterou Česko nemá oficiální diplomatické styky, protože dál v souladu s politikou jedné Číny uznává jako jediného vládce ostrova pevninskou Čínu, je přece jen trochu paradoxní.
Čtěte také
Projev šéfky českého parlamentu a TOP 09 sklidil velké ovace a byl plný myšlenek o svobodě a demokracii, mnohem více se však v médiích mluvilo o obchodní opulentnosti návštěvy – vždyť Markétu Pekarovou Adamovou doprovázelo 150 českých byznysmenů.
I to je ale poněkud paradoxní. Obchod s Tchaj-wanem je pro Česko důležitý, ale na Tchaj-wanu je Česko až 13. partnerem ze států EU, celkově na 46. místě ze všech zemí světa. Čína je naproti tomu třetím největším obchodním partnerem ČR, objem výměny, většinou ale z Číny do ČR, je horentní, skoro 500 miliard korun.
Podstata diplomacie
Ještě jasnější je pohled na byznysovou krajinu z pozice celé EU. Čína je největší obchodní partner Unie, s obratem přes 700 miliard eur. I to je částečně vysvětlení, proč se země jako Francie nebo Německo nepouštějí do humanistických politických gest a na Tchaj-wan jejich vysoké politické šarže oficiálně nejezdí, jakkoli poslanecké cesty jsou běžné.
Čtěte také
Platí tedy business first, nebo human rights first? Pokud jsou na prvním místě lidská práva, nemělo by se možná tak okatě a na přímo šilhat po tchajwanských penězích, nýbrž jít cestou otevřeného uznání této ostrovní země, což ze všech západních států udělal jen Vatikán. Pokud jde hlavně o byznys, pak není politická podpora tohoto typu vlastně potřeba, protože ve světě sdílených demokratických hodnot platí, že obchod spojuje.
Česko chce dělat zjevně obojí, mít na prvním místě byznys i lidská práva a suverenitu a naopak. V případě Tchaj-wanu to tak dělá většina zemí a funguje to i s daleko menším mediálním spektáklem. Podporovat Tchaj-wan je správné, ale možná by se to mělo dělat naplno, s otevřeným hledím, bez ohledu na ekonomické souvislosti.
Je-li nová hodnotová politika chápána jako reálpolitika s mediálně výraznými prvky, není to proti všem azimutům zase takový rozdíl. Jistě, vyvažování obchodních a politických zájmů, to je podstata diplomacie, vychvalované umění možného je ale někdy možná tím největším ohrožením hodnot, v jejichž zájmu se jedná. Doma nebo na Tchaj-wanu.
Autor je komentátor časopisu Euro
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
