Baví mě hrát nové věci, ale psaní písniček musím vysedět, přiznává Marek Eben. S bratry vydává album Co my víme

Jak dlouho spolu s bratry hrajete?

Máme dvě formace, kdy vzniklo původní trio, to úplně přesně nevíme, což má tu výhodu, že nemůžeme slavit nějaká výročí. Ono to je někdy lepší. Ale řekl bych, že jsme začali hrát tak kolem roku 78, 79. A s novu sestavou hrajeme už dvacet let, začali jsme v roce 2003.

Za týden vychází nové album s názvem Co my víme. Je to výraz maxima poznání ve zralém věku?

Čtěte také

Adam zpívá, já šeptám, usmívá se Ondřej Havelka. S Adamem Plachetkou nazpívali desku Nebe na zemi

Ne, je to odraz covidové doby. Písnička, podle které se jmenuje album, vznikla za covidu. A bylo to přesně to, jak si člověk říkal: Co my víme, co bude zítra? Jak se to vyvine?

Bylo to něco, co jsme nikdy před tím nezažili. Takže z té nejistoty vypadl tenhle text.

Třináct písní z alba jste testovali na posluchačích už během prázdninového turné. S jakým úspěchem?

Zaplaťpánbůh musím říct, že mi dělá vekou radost, a myslím, že klukům v kapele také, že nové písničky docela fungují. To je vždycky nervní bod, protože může se stát, že uděláte novou desku a zjistíte, že publikum na nové věci není vůbec zvědavé a chce slyšet ty staré. A vy nechcete zůstat trčet v tom starém repertoáru, člověka také víc baví hrát nové věci. Takže když se to potká s publikem, tak je to velké štěstí, a zatím to snad vypadá, že jo.

Pozná moje necvičené ucho, že písně míchal Angličan Phill Brown, který spolupracoval s Bob Marleyem, Davidem Bowiem, skupinami Led Zeppelin, Pink Floyd? On nakonec mixoval i předchozí album Čas holin, za které jste dostali platinovou desku a Anděla za rok 2014…

Phill Brown je legenda a báječný člověk na práci. Je to skvělý vypravěč, takže bavit se s ním o muzice, o 60., 70. letech v Londýně, to je prostě zážitek. A prošel vším a vyzkoušel všechno, a už to má za sebou, takže žije spořádaný život. U nahrávky je důležité, aby každý nástroj měl svůj prostor, aby tam byl. Je to jako když se díváte do místnosti a víte, že tam sedí jeden a támhle sedí druhý, a ten je víc vzadu a ten vepředu, ale všichni tam jsou, že nástroje nelezou jeden do druhého, že by vám nějaký úplně zmizel. A on má talent na to prostorově usadit muzikanty, nástroje do nahrávky tak, aby to bylo plastické.

Jak jste se vůbec potkali?

Může za to Karolína Kalandrová, která je v Sonu, přátelíme se už od dob, kdy jsme tam točili desky. A zavolala mi s tím, že mají výborného mixéra z Londýna, takovou legendu, zda bych ho nechtěl Na plovárnu. Takže to začalo tím, že jsme s Phillem Brownem udělali Plovárnu a říkal jsem si, že to je fakt prima člověk. A když jsme se bavili o mixu předchozího alba, tak kluci říkali, že by to mohl dělat někdo, kdo s kapelou nemá zkušenosti, kdo ji nezná a aby se na ni podíval jinýma ušima. A to on udělal.

Mezi jednotlivými alby si dáváte dost na čas, proč je pauza mezi tím současným a předchozím albem devět let?

Protože mi to nejde, než něco napíši, tak mi to dlouho trvá. Navíc, moje pozornost je rozdrobená na různých políčkách, je tam Star Dance, je tam Plovárna, je tam troška divadla a nějaké televizní projekty, tak člověk vždycky pracuje na té jedné věci. Pracuji na mnoha různých stavech, takže na psaní písniček, nevím, jak to mají autoři, ale já to musím vysedět. Musím si sednout a většinou první den to nejde vůbec a druhý den také ne. A pak třeba to jde pátý den, vždycky odejdu pracovat, vrátím se a moje žena říká: Tak už si napsal Yesterday? A já říkám: Ne, bohužel, zatím Yesterday se nekoná.

Proč k autorství nepustíš také někoho dalšího? Toto album je vlastně až na jednu výjimku jenom Marek Eben jako autor.

Ono se do toho nikomu nechtělo, ale teď tam máme instrumentálku, kterou napsal David. Takže to bude poprvé, co na našich deskách bude píseň, která je od někoho jiného. A jsem rád, protože to je moc hezká věc a výborně funguje i na koncertech. Je taková lehce jazz rocková, je to zase jiný žánr, říkal jsem si, co na to publikum. Ale patří to k velmi úspěšným číslům repertoáru, takže jsem rád, že tam David také jednu věc má.

Jak vznikají aranže? A proč se deska „Co my víme“ natáčela na Slovensku? Poslechněte si celý rozhovor.