Co dělat, když naše dítě trápí kyberšikana?

Jaké formy má kyberšikana?

„Je to komplex většího počtu nejrůznějších typů útoků. Nejčastější z nich jsou zejména opakované slovní útoky, které dítě ponižují, zesměšňují nebo ztrapňují.

To ovšem není jediná forma kyberšikany. Patří do ní také šíření videí a fotografií dítěte s cílem ponížit a ztrapnit ho. Další formy jsou třeba vydírání po internetu, velice častá je taky krádež identity. Je to taková specifická forma kyberšikany, kdy někdo pronikne na účet dítěte, například na Facebooku, a pod jeho jménem útočí na ostatní uživatele.“

Jak mohou rodiče poznat, že jejich dospívajícího potomka trápí kyberšikana?

„Dá se to velice obtížně rozpoznat hned z několika důvodů. Znaky kyberšikany totiž často splývají s charakteristickými znaky puberty. Ale můžeme něco vytušit, když se například dítě zhorší ve školním prospěchu, případně má strach chodit do školy nebo obecně ven mezi jiné lidi.

Důvod je ten, že dítě neví, kdo na něj útočí – může to být třeba více lidí. Dítě se pak bojí chodit ven a setkávat se s kamarády. Případně taky špatně usíná, má noční můry a podobně. Nedá se však říct, že by se jednoznačně podle těchto příznaků dalo poznat, že se jedná o kyberšikanu.“

Jak se proti kyberšikaně účinně bránit?

„Obrana je poměrně složitá. Na prvním místě je potřeba nejdřív zastavit diskriminující materiály, které na internetu existují. Například když kyberšikana probíhá na Facebooku v nějaké diskusní skupině, je nutné tuto skupinu zablokovat, aby nemohla pokračovat a aby se do ní nemohlo zapojovat další množství lidí.

Blokace je poměrně jednoduchá, stačí kontaktovat provozovatele dané internetové služby, chatu a podobně. V současnosti jde blokovat i facebookový obsah, takže v zásadě není problém ani tam.

Blokace však kyberšikanu neřeší, pouze zastaví její obsah. Dále tedy potřebujeme – pokud je to možné – zjistit identitu útočníků. Pokud dítě ví, kdo na něj útočí, měli bychom zjistit, jestli jde skutečně o tohoto člověka.

Děti sice útočí anonymně pod různými přezdívkami, ale na druhou stranu jsou velice neopatrné. Útočí třeba přes Facebook a ve svém profilu má přátele, které třeba stačí jen kontaktovat a zeptat se jich, jestli neví, kdo to je a co je to za člověka.

O dalším postupu, jak se bránit proti kyberšikaně, se můžete dočíst na našich webových stránkách.“