Kniha Martina Fotty se zabývá dopady pandemie covidu na romské populace v Evropě i mimo ni

Kniha Martina Fotty se zabývá dopady pandemie covidu na romské populace v Evropě i mimo ni
Antropolog Martin Fotta je jedním z mála Slováků, kteří získali prestižní grant Evropské rady pro výzkum (ERC). Zabývat se bude adaptabilitou romských rodin v prostředí válečných konfliktů. Tím, co společnost pálí, se zabýval i v minulosti a vloni vyšla jeho kniha, která se zabývá dopady pandemie covidu na romské populace v Evropě i mimo ni. Domovským pracovištěm Martina Fotty je Etnologický ústav Akademie věd ČR, kde s ním natáčela Jana Šustová.
Kniha „Etnografické metody ve výzkumu Cikánů, Romů a Travellerů. Poučení z krizového období“ vyšla v angličtině a k jejím editorům patří Martin Fotta.
„Tato kniha se jmenuje Ethnographic Methods in Gypsy, Roma and Traveller Research s podtitulem Lessons from a Time of Crisis, byla editovaná mnou a Palomou Gay y Blasco z University of St Andrews a vydaná v roce 2024 v Bristol University Press.“
Publikace vznikala v době pandemie covidu, kdy mnozí výzkumníci a sociální vědci chtěli vysvětlit, co se ve společnosti během covidu děje. Ale zároveň nemohli provádět výzkum takovým způsobem, na který byli zvyklí.
„Například my jako etnologové jsme nemohli cestovat, protože města a obce byly zavřené a všichni jsme byli v karanténě. A zároveň jsme nemohli ani dělat rozhovory tváří v tvář anebo se podílet na zúčastněném pozorování. Ale zároveň jsme potřebovali vědět, co se děje. Takže v takovémto kontextu vznikla série rozhovorů mezi různými antropology a sociálními vědci v Evropě, kteří se zaměřují na studium romské komunity, kdy jsme reflektovali, co covid znamenal pro komunity nebo pro lidi, mezi kterými jsme dělali výzkum. A zároveň co to znamená pro vědu jako takovou.“
Později navázal Martin Fotta spolupráci s Národním institutem pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik, zkráceně SYRI. Ten spolupracuje s několika univerzitami a výzkumnými centry.
„Je to asi 150 lidí, kteří získávají data o sociálních procesech, které vznikají právě v takovýchto krizových situacích. A tato kniha je příspěvkem k této debatě, co jsme se naučili jako sociální vědci, jak můžeme lépe reagovat v budoucnosti a jaké metody můžeme používat k tomu, abychom v takovýchto krizových situacích dokázali lépe přispět k tvorbě politik nebo pomoct skupinám nebo lidem, se kterými spolupracujeme, a zároveň být relevantními aktéry.“
Kniha se skládá z deseti kapitol, které mají různé autory.
„Jsou to etnografové nebo antropologové, které jsme poznali během předchozí práce a kteří dělali výzkum například mezi irskými travellery, rumunskými romskými migranty ve Španělsku, v Bulharsku, mezi bulharskými romskými imigranty v Anglii, výzkum v Česku, na Slovensku, v Brazílii v mém případě, ve Španělsku atd. Takže je to skupina sociálních vědců. A jak jsem říkal, nastala taková paradoxní situace, že na jedné straně jsme byli v kontaktu s lidmi, na kterých nám záleželo, s kterými jsme strávili léta anebo jsme o nich psali různé práce. A chtěli jsme vědět, co se děje v těch komunitách a v životě těch lidí. Na druhé straně jsme tak jako všichni nemohli cestovat, takže jsme jako všichni v té době byli odkázáni na internet anebo telefony. A za třetí jsme viděli, že hlavně během prvního roku a především v zemích jako Slovensko, Španělsko, Rumunsko atd. (v Česku trochu méně), se s Romy zacházelo úplně radikálně odlišným způsobem. Byli vyčleňováni a hlavně například v případě Slovenska byly některé romské osady dány do karantény ještě před tím, než jsme věděli, o čem ten covid je. Takže jsme viděli, že je tam dvojí metr. Anebo často ti lidé a jejich potřeby mohly být neviditelné – to je třeba případ v Česku. Ale zároveň jsme nemohli používat metodologické procesy, na které jsme zvyklí, abychom zkoumali v terénu, co se tam děje. Takže na základě toho vznikla tato kniha, kde etnografové popisují, co v těchto případech udělali, jaké metodologické postupy vyvinuli, co se jim vyplatilo, co se nepodařilo, jaké jsou limity atd. A tato kniha má sloužit jako příručka. Ona se nazývá Etnografické metody ve výzkumu Cikánů, Romů a Travellerů a je to jakési poučení z krizového vývoje. Každou kapitolu napsal někdo jiný, v úvodu každé kapitoly je rozepsáno, jaké jsou v ní témata, a po krátké části, která tato témata rozebírá, jsou nějaká doporučení a poučení.“
Kniha je volně dostupná ke stažení z internetu díky spolupráci s Institutem SYRI.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Trumpův zmocněnec hlásá ruskou propagandu. Netuší, jaká území Rusko anektovalo, říká politolog
-
Ekologická škoda v Hustopečích násobně překročí sto milionů. Zeminu pod kolejištěm je třeba odtěžit
-
Musíme se podílet na evropské odstrašovací síle, aby si Putin řekl: Na Evropu nemáme, míní Matesová
-
Konečná je tváří Stačilo!, ale není v jeho vedení. ‚Hlavní slovo má Vidlák Sterzik,‘ uznává