Lepší si občas nabít než se celý život klepat hrůzou. Co je strach a jak s ním žít?

„Strach nás primárně vede a směřuje. Abychom žili v bezpečí a věděli o hrozbách.“ Život bez strachu není možný, je jednou ze základních emocí. Důležité je vnímat strach jako signál a použít ho v pohybu vpřed, nenechat se jím ovládnout a ovládat. Vyvolává stres, který slouží k akci, abychom s nebezpečnými situacemi mohli naložit co nejlépe. Problém je, když jsou obavy silné, opakují se a místo činnosti vedou k pasivitě. K neustálému promýšlení, co všechno by se mohl stát.

„Postoj ke strachu získáváme v dětství. Pokud jsme podporováni k experimentování a k akci, učíme se, že bát se je v pořádku.“ Rodiče mohou vytvořit bezpečné prostředí, nechat nás jako malé zkoušet a pak ošetřovat bolístky, vysvětlovat, co jsme udělali špatně. Když vyrůstáme v příliš ochranitelském prostředí, budeme se bát do světa vyjít a konfrontovat ho, protože to je nebezpečné a nebezpečné věci se nedělají. V dospělosti pak hrozí přílišné uzavření, konformita a život pouze podle představ druhých.

Čtěte také

Víte, co chcete, a umíte říkat ne? Jak najít asertivitu a prosadit se, když to ve škole neučí

„Pokud umíme mít obavy na uzdě, lze se strachem žít.“ Někdy máme obavy ze situací, událostí, které se opravdu stanou. Jsme pak překvapeni, že v našich myšlenkách to bylo mnohem horší. V tom strach pomáhá, připravit se na obtížné situace.

„Strach testujeme realitou a hledáme přiměřenou míru bezpečí, která nás nezbaví akčnosti.“ Hodit dítě do vody, aby se naučilo plavat, ho může silně traumatizovat. Každý má míru učení se strachu jinou, někdo se pomalu osměluje, jinému vyhovuje intenzivnější setkání se svými obavami. Pokud je strachu moc a paralyzuje nás, je vhodné vyhledat terapeutickou pomoc.