Na misích v Indii jsme jezdili rodit do džungle, říká Lucie Brázdová z Lékařů bez hranic

14. prosinec 2018

Afghánistán, Indie, Jižní Súdán, Sierra Leone nebo uprchlický tábor na ostrově Lesbos. Tam všude pomáhala porodní asistentka Lucie Brázdová. S Lékaři bez hranic spolupracuje od roku 2012. Jaké musí mít zkušenosti, aby mohla na misi vycestovat?

„Už když jsem začala studovat na porodní asistentku, zjišťovala jsem si informace, co musím splňovat, abych mohla spolupracovat s Lékaři bez hranic.“ Lucie Brázdová získala dva roky zkušeností v Česku, pak rok a půl v Saúdské Arábii, a v porodnici v Keni v rámci projektu organizace Adra. Její první misí s Lékaři bez hranic byl Jižní Súdán. „Ocitnete se v podmínkách, kdy šest měsíců žijete ve stanu, jste odříznutí od světa. Musíte dokázat často extrémně změnit svůj životní styl. Při misích také školíme místní zdravotnický personál, i v řízení nemocnice.“

„Spoustu věcí se člověk naučí od místních zaměstnanců. Musím pochopit, proč něco nefunguje, jaké tam jsou bariéry. Je důležité respektovat místní kulturu“, říká Lucie Brázdová. Mise se od sebe hodně liší. Teď se chystá na devátou. „Pracovala jsem ve velké porodnici v Kábulu, kde bylo měsíčně 1200 porodů, v Indii jsem jezdila do džungle, kde jsme rozkládali mobilní kliniky, pracovala jsem v uprchlickém táboře. Poslední misí byl řecký ostrov Lesbos, kde jsem pomáhala ženám, které se setkaly se sexuálním násilím.“

Co říká na názor, že je třeba Africe přestat pomáhat, protože se pak nikdy nenaučí pomoci si sama? Jak ji změnily mise v zahraničí? Více uslyšíte ze záznamu.

autoři: Jiří Holoubek , zk
Spustit audio

Související