Pomoc obětem domácího násilí v Chrudimi

8. březen 2006
Pod kůži

Domácí násilí představuje jedno z nejnebezpečnějších forem agrese. Nezávisí na vzdělání, ekonomické situaci, sociokulturní úrovni nebo třeba etnickém původu. Domácí násilí je skryté, protože se většinou odehrává za zavřenými dveřmi. Ani si prostě nemusíte všimnout, že se třeba u vašich sousedů děje něco nepatřičného.

Takové násilí je jen velmi obtížně postižitelné a každá podaná ruka zvenku je proto nesmírně důležitá a potřebná. Jakou konkrétní pomoc nabízejí obětem domácího násilí v Chrudimi, to zjišťovala redaktorka Naďa Kubínková.

Naďa Kubínková: V Chrudimi už téměř dva roky funguje projekt Jupiter, který nabízí pomoc obětem domácího násilí. Jak uvedla autorka projektu Radka Pochobradská, problém se netýká pouze žen, ale i mužů či seniorů. Pomoc v chrudimském krizovém centru však většinou hledají ženy s dětmi.

Radka Pochobradská: Myslím si, že právě pomocí medializace tohoto problému si ženy kolikrát uvědomují, že už tedy i dneska je cesta, jak z tohoto nešťastného kola ven, takže už nás kontaktují a musím říci, že žen přibývá.

Naďa Kubínková: Jednou z klientek je i paní Marie.

Projev Marie: Vzala jsem si muže, který by mi snes modrý z nebe. Celkově naše manželství trvalo patnáct let a v nepořádku to bylo asi tak po sedmi letech manželství.

Naďa Kubínková: Jenže pak přišel první útok.

Projev Marie: První útok byl takový, že jsem musela navštívit chirurgii, takže nepočítala jsem, že to byl úlet. Ale při prvním útoku jsem si říkala, kvůli dětem s ním zůstanu.

Naďa Kubínková: Oběť svého pachatele důvěrně zná, avšak společné soužití, intimní vztah, strach z následků, ale často i nízké sebevědomí znemožňuje oběti situaci řešit. Tak to bylo i u paní Marie.

Projev Marie: Ze začátku jsem se styděla před lékařema říkat, co to mám za rány, ale poslední tři roky jsem si nechávala vystavovat lékařské zprávy od svého doktora.

Naďa Kubínková: Manžel Marii týral psychicky i fyzicky a útoky se začaly stupňovat.

Projev Marie: Myslela jsem si, že se prostě změnil v chování, že si vyhledává vlastně důvody, proč by mě uhodil. A ani důvody nemusely být a uhodil mě stejně.

Naďa Kubínková: Následky si do dalšího života nenese pouze samotná oběť. Ale psychické trauma zažívají i děti postižených žen.

Projev Marie: Dcera je na základní škole, ta vlastně u těch útoků nebyla a ta starší dcera, ta už se zúčastnila těch posledních dvou a snášela to strašně špatně.

Naďa Kubínková: Možná se nabízí otázka - proč paní Marie od svého muže neodešla?

Projev Marie: Zůstávala jsem s nim, protože vlastně nebyla podaná žádost o rozvod a neměla jsem kam jít.

Naďa Kubínková: V žádném případě však paní Marie nebyla ve své těžké životní situaci pasivní.

Projev Marie: Bydlení jsem sháněla, ale Chrudim neposkytuje nárok na pořadník na byt lidem, kteří nemají trvalé bydliště v Chrudimi. Takže to je mi strašně moc líto, že vlastně takhle to je zařízený, protože když nemáte kam jít a přijdete si podat žádost o byt, tak vám řeknou - nemáte šanci.

Naďa Kubínková: A tak se paní Marie obrátila na chrudimské krizové centrum, které nabízí obětem domácího násilí pomocnou ruku. Pokračuje manažerka Prevence kriminality Radka Pochobradská.

Radka Pochobradská: Žena má možnost obrátit se právě na odborníky v centru Pestaloci, kam žena přijde a pohovoří si o problému. Teprve až zde může vyjít napovrch, že jde o domácí násilí. U spousty klientek k tomuto závěru dojdeme právě třeba po několikati sezeních, kdy přijde úplně s jiným zástupným problémem.

Naďa Kubínková: Ve velmi těžkých případech poskytuje krizové centrum pomoc ve formě dočasného ubytování. Chrudim má v tuto chvíli k dispozici dva utajené byty.

Radka Pochobradská: Pokud teda je žena rozhodnuta odejít, tak jí nabízíme ubytovací část, kde opět celou dobu prochází individuálním výcvikem na podporu toho, kdy je potřeba zvednout ženě sebevědomí, někdy jí třeba pomoci najít práci, zorientovat se ve finančních věcech a když žena u nás pobyt ukončí, tak samozřejmě i potom jí jsou nabízeny služby, že k nám může nadále docházet.

Naďa Kubínková: Domácí násilí není jen bití, ale i nadávky, ponižování, výhružky či udržování ekonomické závislosti a v některých případech jde dokonce o život.

Projev Marie: Vždycky jsem si říkala, když jsem si ho vzala, že s ním někdy umřu a málem se to podařilo. Prožili jsme si něco, něco hezkýho, něco ošklivého. Nelituju toho. Bude líp.

Domácímu násilí věnujeme v Radiožurnálu také úvodní rozhovor po jedenácté hodině, protože je mu věnována také zajímavá výstava, na kterou narazíte ode dneška ve vestibulu metra C Flóra. Takže k tomuhle tématu se určitě vrátíme.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autor: KUB
Spustit audio

Více z pořadu