Televizní hilsneriáda: Antisemitismu podléhali jen ti špatní
Dvoudílný film České televize o procesu s židovským mladíkem Leopoldem Hilsnerem, křivě obviněným z vraždy Anežky Hrůzové, se tak docela nepovedl. Protivná doslovnost dialogů a přítomnost pouze veskrze dobrých a veskrze prohnilých postav je charakteristická pro většinu českých seriálů poslední doby. Zločin v Polné se navíc ani nepokouší reflektovat dobové uvažování o protižidovském naladění, příběh vypráví z dnešní, poučené perspektivy a má ve všem až příliš jasno. Antisemitismu se „dopouštěli“ jen hloupí, zlí a slabí.
Samotný úmysl točit dnes o hilsneriádě si zaslouží respekt. Zločin v Polné je dynamicky nasnímaný, česká herecká špička v něm podává dobré výkony, minisérie vyniká nad průměr současné televizní produkce. Nenávist vůči Židům však zobrazuje jednoduše jako postoj hlupáků, prospěchářů nebo slabochů. Úctyhodné postavy vědí, že Hilsner zločin nespáchal, a s jistotou formulují přesvědčení o hysterických náladách zmanipulovaného davu.
Svědectví obtloustlého vesnického blba proti Hilsnerovi vyhovuje bezskrupulóznímu novináři, který radost z hlavního „důkazu“ (nepřirozeně malého množství krve, kterou Žid údajně zachytil pro náboženský rituál) dává najevo ďábelským: „Krev? Výborně!“ Vyhovuje i kariéristickému právníkovi rodiny Hrůzové, který je díky projevům o Hilsnerově vině miláčkem davů. Venkovský policajt protižidovským náladám podléhá kvůli své prostoduchosti, zatímco vyšší policejní šarže z města samozřejmě ví, že jde o „davovou sugesci“. Jiný žurnalista obdivuje obhájce, který se snaží Hilsnera zachránit, do novin však píše, co „chtějí lidé“. Nakonec zkrachovalý odjíždí do Ameriky za lepším životem. Obhájce a jeho manželka se snaží antisemitismu čelit a statečně trpí.
Zločin v Polné připomíná rozdělením postav na dobré, zlé a slabochy jakousi propagandu naruby – podobně jako minisérie HBO Hořící keř, která vypravuje jinou významnou kapitolu českých dějin, smrt Jana Palacha. Nejde ale jen o to, že je scénář Václava Šaška naivní a že v porovnání s plejádou komplexních charakterů a antihrdinů ze současných seriálů quality tv vyznívají jeho postavy jako prostoduché figurky. Zločin v Polné propásl možnost vést paralelu s mnoha dalšími dějinnými obdobími společenské nesnášenlivosti včetně dnešní antimuslimské hysterie.
Neschopnost promýšlet téma komplexněji než v kategoriích dobré/zlé bohužel vystihuje nejen seriál, ale i současnou veřejnou debatu o xenofobii, do které se scenárista Václav Šašek zapojil i v rozhovoru pro DVTV. Mluví v něm mimo jiné o protižidovské propagandě v tehdejším tisku. Zločin v Polné ukazuje také dobové pohlednice s protižidovskými karikaturami, scény jsou podkreslené štvavými lidovými písničkami, včetně jednoho z nejlepších momentů minisérie, kdy dav studentů zmlátí Tomáše Masaryka, vystupujícího na podporu Hilsnera. Přesto Šašek odmítá jakoukoliv podobnost s dneškem. „Vidím v tom rozdíl, protižidovská nenávist byla víceméně iracionální, zatímco teď má mnoho lidí důvod ke strachu. Když neustále slyším v televizi, že sebevražedný atentátník zabil dvacet lidí nebo jinde jich někdo postřílel čtyřicet na tržišti, tak tomu docela rozumím. Ten strach není tak iracionální, jako byl tehdy, má docela reálné podhoubí.“
Zločin v Polné má pro diváky jasnou zprávu. Příběh, který sledujete, je uzavřenou kapitolou. Minisérie tak kvůli neochotě rozpoznávat souvislosti zaostává snad i za učebnicemi dějepisu, které jinak svou perspektivou připomíná.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.